Stávka

Celoplanetární stávka proti válce a zneužívání Lidstva se uskutečnila dne 21.9.2009. Stávka proběhla dnes mezi 11:30 a 14:00. Zúčastnily se jí dvě jasně identifikované bytosti – Pavloid (autor) a Kodynie (Hanýžka).

To bylo tak. Sedím si tak v práci a místo abych pracoval, tak si jen tak přemýšlím o smyslu lidského bytí. A to jsem neměl dělat. Najednou mě tak napadlo, že nejsem žádnej takovej extraterrestrial (mimozemštan), jeden z těch, kteří unášejí nic netušící slabší planety, aby je okupovali a vysávali jim drahocenné suroviny. Kradli med, vyžírali špajzy, zotročovali občany atd. Byl jsem v tu ránu osvícen. Samotný Harry Hacker by mě více neosvítil.

Přiblížil se pomalu čas oběda. Proto jsem se sebral a šel za Hanýže do knihovny. Koupil jsem dva hamburgery. Sedli jsme si s Hanýže na křesílka, přitulil jsem Hanýže a tak začala slavná stávka za mír Lidstva. Nene, my se na žádném takovém spiknutí již podílet nebudeme a do práce nepůjdeme, kdepak. Nikomu jsem samozřejmě nic neříkal, natož to, že stávkuji za Vyšší princip. To bych byl  samozřejmě za úplného blázna a stávka by mohla být přerušena náhlým odvozem do nějakého hezkého zařízení.

Tak si tak sedíme a sedíme, uplynuly pomálu už dvě hodiny a v tom mi volá Anička z práce, kde že jsem. Tak jsem jí řekl, že do práce už nejdu, že to prostě nejde. Možná zítra.Tak měla o mě strach, ale já jsem nedbal a nevysvětloval. Ve dvě jsme šli s Hanýže do města, protože potřebuju nové brýle, staré jsem ztratil. Koupili jsme cestou orchidejku a brambořík. Pak jsme zašli do optiky a já si tedy nechal přeměřit zrak na nové brýle. Ty staré jsem už 4 dny marně hledal. A v tom mi zvoní telefon podruhé. Šéf si dělal starosti, kde jsem. Tak jsem mu řekl, že mi právě v optice měří zrak. Šéf usoudil správně, že situace je opravdu kritická a nabídl, že pro mě přijde. Není totiž zrovna pravidlem, že by se Pavloid jen tak sebral a kašlal na práci. Naopak, Pavloid vždy 3 dny dopředu hlásí, že nebude moci být 10 minut v práci. Nu což, celoplanetární stávka za mír ale není žádná legrace, aby se dala jen tak vyhlašovat – ta se prostě jen tak úplně náhle uskuteční, aby jí nikdo nemohl zarazit. Souhlasil jsem, ať tedy přijde, že se domluvíme. Pak proběhlo všemožné přezkušování optiky, čtení nesmyslných textů A D F Z, které by ani tomu největšímu šílenci nic neřekly. Sám jsem byl zmaten, a to je co říct.

Pak jsem si ještě asi 20 minut vybíral s Hanýže obroučky. Potom mi Hanýže ještě řekla o extempore šéfa, který mezitím přiběhl do optiky. Po konzultaci s Hanýže mi dal týden dovolené a byl velice vyplašen. Nedivím se, ona taková stávka v globálním měřítku se děje tak jednou, maximálně dvakrát za 1000 let, a to ještě kdoví jestli. Takže lidi to ani moc neznají.

Pak jsme tedy ještě šli pro mé věci zpátky do práce. Druhému kolegovi Václavovi jsem ještě vysvětlil, že nesouhlasím s válčením, a že už je toho na mě moc a nějaké ty věci týkající se práce.

Potom jsme si dali ještě limonádu v občerstvení na růžku. U mě se jednalo o limonádu citronovou a Hanýže měla kofolu. Chvíli jsme pak ještě seděli na náměstí. Měli jsme ještě čas, než nám jel bus domů.

Večer jsem i Hanýže vysvětlil smysl stávky i to, že se vůbec o nějakou stávku jednalo. Prostě takto ne, a to už musel někdo dát vážně najevo – alespoň formou neviditelné stávky.

Přátelé, nacházíme se v časech, které budou možná ještě docela dramatické. A nebo - že by ne? Uvidíme. Jsem blázen, anebo jen magor? Čas ukáže. Staré brýle jsme pak našli doma v bundě. A to je tak asi vše.