Prolog |
|
modlitba |
Je večer, spánek odháním zem ještě rezonuje klekáním klekám i já, bych připustila že na tom málem druhém břehu jsem skrz tvou bolest pochopila že ještě bude něco zpěvu a že snad smím se radovat a sejmout tíhu světa z ramen.
Tak budiž pravda vyslovena že jsi můj muž já tvoje žena. Na věky věků.
Amen. |
|
Názory čtenářů |
15.01.2007 20:20
šánnatas
|
Moc pěkné . |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|