Před cestou - Sinaj nebo Lysá - Jaký máme, sakra, limit?!
Seděli jsme u nás v obýváku a probírali se známými dovolenou v Egyptě, kterou jsme si zrovna zaplatili. Oni se ze stejného místa před půlrokem vrátili, takže měli zážitky z první ruky. Přinesli nám kouli krystalické soli, co v hojném množství pokrývají dno Mrtvého moře a spoustu fotek. Bavili nás líčením svých nabytých zkušeností a my je na oplátku naší odpolední anabází, kdy jsme si v cestovce koupili zájezd, chtěli zaplatit kartou a zjistili, že na ní máme nějaký limit, jehož výši jsme zapomněli. Velké částky nevybíráme, většinou nějakou tu provozní tisícovku na víkendový nákup a teď problém. Nakonec jsme to poskládali z mé karty, Tomovy karty a zbytek si manžel odskočil vybrat do bankomatu. Mladičká, vyňadřená slečna byla trpělivá, pokládala jeden lístek se „zamítnuto“ za druhým vedle sebe na pult a asi věděla, že s „momentálně zavostalými“ a navíc přestárlými se musí jednat vlídně.
„A byli jste na hoře Sinaj? Cestovka tam organizuje nějaký noční výšlap za východem slunce. Vlastně se tam zrodily základy naší kultury, takže takové místo by se mělo vidět,“ zeptala jsem se našich návštěvníků. „Jo, to byli, viď?“ otočil se Honza na Barču, „taky jsme si tam vyšli.“ „Jeli jsme v jedenáct v noci tři hodiny autobusem a pak jsme další tři hodiny šlapali na úplně pustou skálu. Nahoře byla kosa, že egyptští vrabci tuhli v letu, hodili tam na nás deky, co je předtím přežvýkalo a podělalo deset velbloudů, takže další dva dny jsem měla tak zdevastované čichové buňky, že jsem necítila ani beduína na pět metrů - a to je co říct - a řekli: „Tam v dálce, jak teď nevidíte vůbec nic, je hora Sinaj. Tam se Mojžíšovi zjevil Bůh a předal mu desatero přikázání. A když je hezky, tak je vidět východ slunce. No, ale zrovna hezky není. Tak si dejte pět minut a jdeme dolů.“ „Aha, to zní fakt romanticky,“ podotkli jsme ironicky, „a je to horší než výšlap na Lysou?“ „Dvacetkrát.“ „Je rozhodnuto,“ podotkli jsme jednohlasně. Jak je něco horší než výšlap na Lysou, nikdo nás tam nedostane. Lysá je měřítkem veškeré námahy. Někdo měří bolest a míru vyčerpání číslem na stupínku od jedné do deseti, my určujeme počet Lysých. Jedna Lysá, vyšlápnutá z Ostravice, je měrnou jednotkou pro leckterou životní potíž. A jelikož jsme nechtěli pod vrcholem Sinaje plakat zoufalstvím a prosit o vrtulník na cestu dolů, rozhodli jsme nekompromisně, že se toho nezúčastníme. Mojžíš nemojžíš. To jsme ale netušili, že v příštích dvou týdnech zažijeme minimálně dvě akce, na které můžeme použít směle označení deset Lysých. Akce, na kterých se nám bude horkem odpařovat pokožka, pálit vlasy pod slunečním žárem tak, jako by je člověk přesmahl kulmou a na kterých bude znít slovo „iglů“ téměř eroticky. Ale kdo chce kam… tomu není pomoci. :o))
pokračování příště...
|