| Dílo #32198 |
|---|
| Autor: | Byrlický |
| Datum publikace: | 23.10.2006 10:02 |
| Počet návštěv: | 1131 |
| Počet názorů: | 5 |
| Hodnocení: | 4 1 1 |
| Prolog |
|---|
Radostně, jen radostně,
jen,
namísto zvonů lodní siréna,
zmatený na kost, žalostně,
mlhavý sen,
láska jak muréna,
v malovaných korálech,
poslední dech,
mě dělí ode dna. |
|
| Rozpočet |
Píšeme osudy,
sbíráme nádechy,
myslíme ve frázích,
umřeme z ostudy,
ve spárech macechy,
ve světech nelidských. Slova jak kamení,
výčitky v pohledech,
mrazivé století,
tam na mém rameni,
cítíval jsem Tvůj dech,
v duších nám sídlí prokletí,
a já se ztrácím v přepočtech. |
|
| Epilog |
Život je jedna malá matematika. Od spánku mě dělí kafe z automatu, kolikrát jsem uvěřil, že mě miluješ. A já Tě miluji. Na rozdíl od Tebe. Dnes přišel čas sečíst staré resty. |
|
| Názory čtenářů |
23.10.2006 10:32
 mt.every
|
mne se docela libi ten epilog, ale z ty basnicky mam pocit preplacanosti. |
23.10.2006 11:50
 Aglája
|
Tak nějak to chápu... |
23.10.2006 13:27
Raimund Jezu
|
Ten epilog to bourá a vůbec, nech nějakou skulinku čtenáři, aby se mohl nadechnout:-) |
24.10.2006 08:55
Luciena
|
Na mě z toho kouká spousta zajímavých myšlenek, které mají svou hloubku. Ten epilog je už jen taková třešnička na dortu, ale moc dobrá! |
06.09.2007 08:34
engelmar
|
Život je jedna malá matematika
Jo to je pravda. Básnička mi přeplácaná rozhodně nepřijde spíš taková navitá životem, něco jako studentská pečeť. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|