Na konci cesty od tebe k sobě
jsem se ohlédl
k zavření knihy méně než list
spávala´s mi v nohách postele
a skoro jsme proměňovali svět
když jsem ti z čela snímal
vrásky nebe
možná to dělá to místo kolem násvolnost v celé své hrůzea třeba jsme jen spatřili sebev té dlouhé tmě a doširoka zavřených očích
stírám si tě z rukoua obloha je zase pořezaná