Na stole mi leží kilo
a nastává dilema:
Udělat co je mi milo,
nebo co chce Milena?

Milena je holka milá,
pleť jak broskev, sladký dech;
jen je trochu potměšilá
tahá kila po kilech.

Milena by ráda růže,
jó, ta holka toho chce.
A já se mám sedřít z kůže
ve znamení abstrakce?

To by se to žilo, pilo,
nebýt téhle dívčiny.
Bylo by tak sladko, milo,
nebýt milé Mileny.

.

Tak Mileno, končí hody,
zalez zpátky pod kámen.
Zajdu radši do hospody,
s Václavem se nalámem.