Ptáci na nebi stísněně poletují tak potichu si prozpěvují...
Inkoustu je smutno tak sám...ač je ho plný kalamář tak potichu píše...
I milenci na lavičkách stýskají si po lásce tak potichu...jen pro sebe
Nějaký /asi cizí.../ podpatek tak protivně /ale potichu.../ klepe na dlaždice nenávidím ho...vím to proč ho tak něžně utišuji? Snad za to může ta ostruha... která mi nedávno rozkrájela má smetanová oblaka a přesto tu stále je...
Potoky krve řinou se úzkým korytem ven a vpíjí se do látky tak potichu...
...jako Tvůj dech vedle mne, má drahá... |