Tak mě chytli a dali si mě do krabice. Nebyla moc velká a smrděla po čemsi ohavném, umělém. Asi prášek na praní. Ještě, že je napadlo dát mi vodu. Jeden se nalítá jak blázen a na vodu aby chodil až k řece, když už tak dlouho nepršelo. Nevadí mi, že jsem v krabici. Je tu tepleji než venku a řeknu vám, že ty bodliny nijak zvlášť nehřejí. Pravda, nemůžu se tu rozběhnout, ale já toho ani venku moc nenaběhám. Jsem spíše takový klidnější typ, pěkně pomaloučku, ono nám nic neuteče. A když uteče, tak co? Přijde jiná.
  Hm, teď jsem zabloudil do oblasti, kam jsem nechtěl. Zpátky do krabice. Jasně, že je nenapadlo dát mi sem něco, na co bych si moh lehnout. No, když bude nejhůř, můžu si lehnout na záda, oni ty bodliny vespod netlačí. Ale to dělám nerad, to je pak odhalené bříško, nemusím vám snad líčit, jaké by to mohlo mít následky.  
  Nějaký pohyb kolem, udělám jim radost a smotám se do klubíčka. Nebojím se, není čeho, kdyby mě chtěli zrušit, nedávali by mě do krabice. No jo, to je radosti, jééé smotal se do klubíčka, ten je šikovný. Fajn, takže to by stačilo. Rozmotám se. Řeknu vám, zamlada to šlo lépe a rychleji a taky to tak nebolelo. Jak jsem je chtěl potěšit a smotat se rychle, tak jsem se pích zadkem do čumáku. Tak dost, snad donesli něco k jídlu. Taky že jo. Ježíšmarjá, oni donesli jabka. A napichují mně je na záda. I kdybych je žral, tak se k nim nedostanu. UŽ MĚ SEROU.