Autoři  Stránka autora  Názory autora  Díla hodnocená autorem 

Dílo #31325
Autor:sokrates
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.09.2006 16:39
Počet návštěv:6309
Počet názorů:24
Hodnocení:14 6 3
Patří do archívu:<Soukromý> Eugen Prd: . .. ... .. .

Prolog
každej si někdy hraje
Stavím si hrad
STAVÍM SI HRAD Stavím si hrad. Proč ne. Jsem dítě tak si stavím hrad. Hrad z karet, nic jiného k dispozici nemám. Protože jsem zlobilo, jsem zavřené v obýváku a všechny zásuvky jsou zamčené. Karty zamčené nebyly, tak si stavím hrad. Z karet. To je takové, že postavíte dvě karty, opřete je o sebe a oni udělají stan. Vedle postavíte další stan a pak ty stany další kartou přemostíte. Je to jednoduché. A když máte most dost dlouhý, začnete stavět na mostě. To už tak jednoduché není, ale pořád to ještě jde. Musíš trochu dávat pozor na spodní stany. Jsou lechtivé, stačí se jich špatně dotknout, zasmějí se a sesypou. Ale já jsem dítě a stavím hrad. Zlobím se, ale stejně si není s čím jiným hrát. Stavím si hrad. Znova. Opatrněji. Chci se dostat až na špičku, kde se postaví poslední stan a je hotovo. Nedá se už nic přidat. Jsem ve třetím patře a začínám čtvrté. Malá, neuvědomělá, ale přesto patrná pýcha na vlastní schopnosti se hřejivě rozlézá po těle. V tom se otevřou dveře a průvan zničí hrad Krále Artuše, Karla čtvrtého a tisíců dalších králů, kteří třeba ani hrady neměli. Ale je zničen. Rodiče nevydrželi dotáhnout důsledně trest do konce. Svým odpuštěním mě potrestali mnohem víc než samovazbou, jakkoliv dlouhou. Stavím si hrad. Už několikátý. Jsou mnohem pevnější, ale zároveň mnohem křehčí. Odolávají nejen průvanu ode dveří, ale i vichřicím. Na druhou stranu je ovšem může zbořit jediné slovo, pronesené někde úplně jinde. Stavím si hrad. Znovu začínám se stany, které přemosťuji, hlídám každý jednotlivý, pomáhám jim, když se mi zdá, že pomoc potřebují, přebíhám od jednoho ke druhému. Někdy spadnou dřív, někdy později. Nikdy se mi nepodařilo postavit hrad až do špice, do toho krásného tvaru se širokou základnou, ze které by se pyšně vypínal vzhůru, čněl nad ostatní nedostavěné hrady, mířil jako hrot meče do prostoru, vyzýval k boji, ukazoval své kalené ostří dobyvatelům. Stavím si hrad. Přestal jsem je počítat. Vím jen, že musím pořád stavět, nesmím ustrnout. Ustrnutí lze považovat za smrt. A smrt se nikomu nelíbí. Proto stavím hrad. Je to nejistota ruky, oka nebo celého těla, že se mi nikdy nepodaří postavit víc pater než tenkrát v dětství? Dveře jsou pozamykané a i kdyby nebyly, stejně už jimi nikdo neprochází. Ale jsou zamčené a já stavím hrad. Vím jak to skončí. Budu ve snu stavět hrad, rukou jistou, okem přesným. Hrad se bude triumfálně pnout do výše. Poslední patro. Poslední dvě karty pro finále. Spodní patra jsou postavena dokonale, ani se nehnou, když korunuji dílo. Stojí. A drží. A tu celý ten krásný hrad, hrad z karet, rozkopne někdo nohou. Bosou. Pohlédnu nahoru a vidím dívku. S kosou.
Epilog
a dohraje

Názory čtenářů
29.09.2006 18:50
Lee
Pěkně to, myslím, popsal i Igor v Mozkodlabu. Že z každého je nakonec jen pytel. Nebo tak nějak to bylo. Moc hezky popsané to bylo. Jsem chytrá Lee.
29.09.2006 19:08
Hana
Lee napsal(a):
Pěkně to, myslím, popsal i Igor v Mozkodlabu. Že z každého je nakonec jen pytel. Nebo tak nějak to bylo. Moc hezky popsané to bylo. Jsem chytrá Lee.
a protože seš chytrá Lee, tak s tebou kamarádím... taky su chytrá... i když možná ne jako ty...
próza se mi líbí, již jsem hodnotila...
29.09.2006 23:22
ataman
hm. ponekud monotonni, lec nepostrada metafyzickou hloubku. zaver dokonce pretenduje na to, byti zabavny:)
30.09.2006 13:33
sokrates
děkuji, děkuji, děkuji, služebníček ... :-))
24.10.2006 15:28
infinite
*
29.10.2006 12:21
modroočka
to nadšení...
29.10.2006 12:31
sokrates
jaký nadšení??????
29.10.2006 12:45
modroočka
mi to jako přijde, když tam popisuješ, jak staví, jako že je do toho celkem zažraný
29.10.2006 13:00
sokrates
musí u toho být zažrání, jinak nepostavíš nic, ale vůbec nic :-))))
29.10.2006 13:07
miirdas
bájo:)
29.10.2006 13:24
sokrates
miirdas napsal(a):
bájo:)
dÍK :-)
30.10.2006 20:45
Eugen Prd
"A tu celý ten krásný hrad, hrad z karet, rozkopne někdo nohou. Bosou. Pohlédnu nahoru a vidím dívku. S kosou."
30.10.2006 21:02
sokrates
díky Eugen
07.11.2006 14:13
LoT
perfektní

nejvíc se mi líbilo, jak to občas úplně přešlo do poezie a taky jak se během povídky z malého dítěte postupně stane dospělák a pak dokonce i ...
07.11.2006 14:29
sokrates
LoT napsal(a):
perfektní

nejvíc se mi líbilo, jak to občas úplně přešlo do poezie a taky jak se během povídky z malého dítěte postupně stane dospělák a pak dokonce i ...
Dík za literku - aha, vidíš možná by z toho šla udělat poezie, ale do toho už se mi teď nechce, snad později, až dojdou nápady :-)))
02.12.2006 10:45
Yfča
*
11.12.2006 20:52
evinka
dito.....libilo....mam chut jit stavet......
02.03.2007 16:29
way
13.10.2008 22:18
Martini.Baby
nádhera...(jdu si pro karty)... :-)
15.06.2009 15:21
lakrov
Zpočátku mi to připomnělo jeden film; z dřívějška. Dál už je pak zřejmé, že se to ubírá jinam. Mám sklony k osnování dlouhých příběhů, k nimž by bylo potřeba mnoho balíčků karet s různými obrázky, ale tenhle stručný přiběh, nesoucí v sobě paralelu se životem, se mi možná líbí právě proto, že je jiný.
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)