LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #31186
Autor:	Anastázia
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	24.09.2006 09:22
Počet návštěv:	813
Počet názorů:	10
Hodnocení:	5 2 2

Prolog

http://www.pozitivni-noviny.cz/1107.html

Erotika s policajty

„Marcelko,honem, schovej tu svačinu!“
Marcelka neochotně zmuchlala pytlík s rozjedeným řízkem.
Když zahlídla červenou plácačku, která nás naváděla na odstavný pruh kontrolního stanoviště, zaseklo se ji povídání o vnoučatech, snad zapomněla i polknout a už jenom tiše seděla.

Okamžitě, po zastavení, vystupuji z auta a jdu vstříc policistovi. Tenhle moment překvapení mám vyzkoušený, pokaždé zatím vyšel: „Dobrý den. Já vím, jela jsem poněkud rychleji, ale my s kolegyní dost pospícháme. Seděly jsme od rána Na Štěpáně a sčítaly dopravu.“

Při hovoru odhaduji věk policisty, koukám mu přímo do očí a energicky ukazuji na silničářské logo na služební fábce. Stojím oproti pohlednému policistovi, který by věkem mohl být mým synem. Rozhoduji se neriskovat, flirt by byl asi poněkud obtížnější, a proto volím taktiku shovívavosti. Stihla jsem si ještě povšimnout jeho staršího kolegy, který vše pozoroval ze stanoviště policejního vozu. Také jeho na dálku zdravím úsměvem a lehkým úklonem hlavy.

„Dobrý den! Dopravní policie! Víte paní řidičko, že můžeme vám udělit pokutu až 2.000 korun?“

Nepopírám, dobře vím, že má pravdu: „Ano - vím, ale přece nechcete pokutovat kolegyni ze susky. Od šesti hodin jsme s Marcelkou čmáraly ploty do výkazů. Jsme učárkované, hladové a navíc potřebuji akutně na toaletu. Kdyby jste alespoň stavěli u keřů, abych si mohla odskočit.“

Mrkl na mne pobaveně: „Tohle dobře znám, my také při těchto akcích trpíme.“ Podávám mu doklady a překřížím nohy, abych zdůraznila pro každého neodkladně lidskou potřebu. Policista ukázal směrem k místní hospůdce: „Odskočte si támhle a pak přijďte k našemu autu. Já si zatím ověřím vaše doklady.“

V hospůdce nepospíchám, ale k autu jdu svižným krokem a usmívám se blaženě. Statný policista je taky jenom mužský a vidím, že mě celou dobu sleduje, jak se k němu vlním v bokových kalhotách a přiléhavém tričku, které jsem na toaletě decentně podhrnula těsně nad pupík.

Podává mi doklady, už se usmívá a praví: „Jste zaregistrovaná za rychlou jízdu. Musím vám dát alespoň symbolickou pokutu. Co říkáte za 200?“
V tu chvíli mi ani tolik nešlo o nějaké dvě stovky a vlastně bych mohla být nadmíru spokojená, ale …? Vždy, až do tohohle okamžiku, se mi povedlo kluky policajtský, ukecat. Zbývala poslední možnost, nasadit ryze ženské zbraně.

Prstama jsem si jemně promnula šíji, vzápětí jsem lehounce nadzvedla blonďaté kadeře a nechala je volně padat na ramena: „Nó - jak myslíte - nechám to na vás - ale jsme oba silničáři a tudíž kolegové - věřím - že kdyby jste chtěl - tak by jste mi tu pokutu dávat nemusel.“

Policista se ještě více napřímil a mimoděk pohlédl na svého staršího kolegu, který odcházel raději potrestat dalšího hříšného řidiče: " Tak jo, domluvíme se na stovce, ale něco vám dát musím. Jste v registru a támhle to je můj šéf.“

Vykouzlila jsem ten nejlíbeznější úsměv, poděkovala a popřála hezký den. Při odchodu jsem ještě uslyšela radu: „ Teď už, ale fakt nepospíchejte, dál jsou také kontroly. Jeďte opatrně!“

Při odjezdu jsem zamávala mladému policistovi, odfoukla přátelskou hubičku a nezapomněla jsem zamávat ani jeho šéfovi, který nezúčastněně nechal svého kolegu domluvit pospíchající kolegyni.

Marcelka ještě chvíli nemluvila a já v duchu bilancovala a tak trochu řešila pochyby: „ Buďto se fakt zpřísnily kontroly nebo už děvče stárneš. Už jsi platila první pokutu!“