Polibkem z něhy na mou kůži
cejch lásky jsi mi vyrazil,
znamení jemná po celém těle,
náš dech se poté v jedno spil.

Jak na klavír tóny dvěma prsty,
tak křehce pravdivě souzníme,
když rty se vzájemně dotýkají,
pak sebe o spásu prosíme...

Zázračně prosté a zázraků plné,
našich úst  vyznání nevinné,
to beze slov hovoří naše duše,
básník nám to snad promine.