Plul po zelené hladině Garonny
nedbajíc kam ho proud donese
vůbec mu nepřišlo na mysl
to smířlivé sousloví 'stane se'

celý život slyšel pouze hlasité volání
'vypluj, pro tyto vody jsi předurčen!'
teď však odjížděl a hlavu složil do dlaní
zklamaný, nešťastný a celý potlučen

uslzenýma očima zíral do velké kaluže
do které každičké noci namáčel svůj vlas
z posledních sil ještě zvolal: 'Garonno, vem si mě za muže!'
a růžové město navždy ztratilo svůj jas.