Tak vděčná tma co objímá ten chlad co v srdce úzkost vhaní o hnáty se opírá ta nesmlouvavá černá paní smrt.. tak vitej smrti a kostky budem hrát o co viš, možná jednou při mě štěstí bude stát - snad chechot až v uší bolest bodá ta baba mi ruku podá jen pojď na hraní teď není čas při pádu sis zlomil vaz.. vidíš, podívej (to) tělo co zdá se ti ted cizí pomalu z něj život mizí nabereš snad vodu v síto ? na mě totiž nevisí to .. tak je věcí řád od počátku napořád. Nechci, řek(l) jsem hrdě ...nechci dnes.. a strčil ruce do kapes. Svého hleď si smrti huš a táhni pryč ...smrt vítr vzal a mě světlo vtáhlo zpět ta bolest byla nekonečná už jen krok a zešílet bych moh(l) z toho nekonečna svíjel jsem pod tou tíhou těla břémě jak ve snu vidím postavu co znám jak šine si to ke mě zas ta smrt vem mě srmti tam kam musíš i když se mi tolik hnusíš vysvobodiš mojí duši z toho těla dyť si to tak přeci chtěla vzala tedy ruku mojí a pak sekla trochu studí slza steklá a to je tak zdá se vše mrtvý totiž nepíše...
co - ustřelené to je, trochu hlaváčkovské, (dost trochu), a vůbec, rajče přitáhne pozornost a přečte si to třeba víc lidí a nějak se k tomu vyjádřej :-) asi
co - ustřelené to je, trochu hlaváčkovské, (dost trochu), a vůbec, rajče přitáhne pozornost a přečte si to třeba víc lidí a nějak se k tomu vyjádřej :-) asi