Omlouvám se předem za upřímnost, ale připomíná mi to tu nejhorší odnož české písničkové textařiny, která se vyznačuje chabým obsahem, tvrdošíjným rýmováním předtím už milionkrát zrýmovaných krátkých sloves a děsivou nenápaditostí - jména typu Krečmer, Borovec, Jiří Štaidl, Pergner a jak se všichni ti protežovaní přisluhovači komunistů jmenovali. Neříkám, že v tom textařském mainstreamu se občas nevyskytlo něco, co bylo alespoň rámcově dobré (maně si vzpomínám na písničku Mám malý stan, která byla sice o ničem, ale přinejmenším vtipně zrýmovaná; zajímavá je tvorba Pavla Vrby, kde je to tak půl na půl), avšak pravou kvalitu bych zrovna v těhle vodách nehledal.

. K dílu se nadá nic dodat, lze jen cítit nebo necítit. Ad Lubor: s omluvou, ale upřímně, jestliže nejsi schopen slyšet, nemíchej se do poezie. Tvým těžištěm je patrně stejně krásná próza.

Myslím, že je lepší napsat "mně se to nelíbí" než "je to srágora". Ale jinak souhlasím, nechť si každý píše, co chce. Jen bych měl možná dodat, že nemám nic společného s těmi textaři, ani jsem nijak zvlášť jejich písničky neposlouchal (i když pravda vyhnout se jim člověk mého věku těžko mohl :-) ), a navíc to vůbec nebylo míněno jako písňový text, nýbrž to byl zcela nevypočítavý výraz okamžitého stavu duše. Ale stále platí, že "není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem", že.

Nevím, co je to "formální odbytost". Myslím, že poezie nemá být hodiny pilovaná a cizelovaná, protože pak je vnitřně prázdná. Možná formálně dokonalá, ale studená. Což není můj cíl.