Zas hlavu choulím do svých dlaní
už dvě minuty nový den
a svět je plný krásných laní
pro mě jsou všecky jenom sen

Vzkazují: jsme tvé kamarádky
víš snad že nesmíš přát si víc
ke svojí ženě vrať se zpátky
a tam jí doma zlíbej líc

A přesto půjdu spatřit laně
skrz habroví a ořeší
snad srdce jež jsem skryl v své dlaně
je aspoň trochu potěší

Neumím, nechci laně lovit
já je mám jenom hrozně rád
a nemohu je neoslovit
tvůj milující kamarád

prý lásku svou na špatnou stranu
rozdávám kam ji nemám dát
občanem pekla prý se stanu
(je ale k čertu peklo stát?)

Myšlenky tonou v prvním sněhu
a chtělo by se tolik říct
na dlani schoval jsem si něhu
něhu a lásku, víc už nic...