Na sirném knotu souchotin i jeho úsměv samomluvka zvrtl se ve škleb ne-mocných pilátů Má knihy podtrhané tříbarevně a stojí za čtení jen To co nepodtrh Diamant čela mění skálu v prach prach bezčasík, co stále hledá puklinu jíž pokryje lože nevěstinců Aby pak barbarsky vypráskal všechny zapomenuté chlupy jazyka milujíc nejrohatější princeznu |