Dílo #30803 |
Autor: | eviskita |
Datum publikace: | 11.09.2006 15:16 |
Počet návštěv: | 1395 |
Počet názorů: | 9 |
Hodnocení: | 6 1 3 1 |
moje duše je koketa |
moje duše je koketa
včera ráno vystoupala až k oblakům v podvečer sedla si ke stromům a něžně hladila je
dnes ráno tančila s ohněm v ozdravném tanci nechala slunce aby se jí dotýkalo
a co víc nestoudně se větru nastavuje to jsou mi věci
moje duše má rozpuštěné vlasy občas trochu přibarví si řasy
chyť si ji, když to dokážeš...
|
|
Názory čtenářů |
11.09.2006 15:31
asi
|
a to je milé! |
11.09.2006 15:53
Diotima
|
to tvoje nadýchané si může víc hrát, ale když jdeš k jádru sebe, už to není tak líbivé, pokud je člověk k sobě maximálně upřímný .. ale u tebe dnes jde o jiný druh poezie - snad i generačně, tak tipuju, heckej popík |
11.09.2006 17:42
Albireo
|
Tohle se mi moc líbí! |
11.09.2006 19:22
muclicka
|
chá, evu nikdo así nechytí... |
11.09.2006 19:59
Emily
|
tahle báseň tvé duši sluší |
12.09.2006 12:36
asi
|
milé i dnes :-) |
13.09.2006 08:38
sahara
|
to je výkřik ?
nevím... |
24.06.2007 17:04
engelmar
|
Hodně zvláštní dílo, ale nápad určitě dobrý. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|