"O   tom,   jak   se   píší   dějiny

Vysoko   na   obloze

třeskot      hvězd,   bujná      spřežení

ve      fantaskním      reji

se   svými      kočími      mlhami   se      řítící,   proudy      Jisker

v      hejnech      skrápějících      Zem,   ztracené      podkovy      Zlatem

jak      matné      perly      v      trávě      porůznu      se      třpytící,      stranou      faun

se      svým      Škleboúsměvem,

a      do      těchto   Dějů      tajemných

((  či   spíše      do   odlesku      z   nich  ))

škvírou      ve   svém      vikýři

zezdola

kdosi      nahlíží

Očitý   svědek.

Jednou   svému   vnuku   bude   vyprávět.

A      potom,   až      i   z      vnuka      bude   děd,

až   i      jemu   věčný      spánek   zlehka      ztiší   tvář,

jeho   pravnuka   či   vnuka

obsáhle

         vyzpovídá

hodnověrný

kronikář

."

(      Ernest  R.  Zeanddrich ,  S.    asi 1996)