((   aneb      krátce      O      aplikaci       Zákona      o      Pohybu   ))

Na      okraji      svažitého      plácku

před   domkem,

kde      bydlí      láska

vzala      jsi      mne      za      ruce;

usedli      jsme      tak      oba       zároveň.

Máš      květy      ve      vlasech,

lehké,

v      pastelových      barvách.

 Zde,

  kousek      pod      oblohou,

poslouchám      nehnutě;

dozvídám      se      od      Tebe

zapomenuté      věci.

Dozvídám      se,   proč      starší      chlapci,

hrdinně      ještě

hvízdající

odešli      napřed,   slzy      v      koutcích      očí,

přehnaně

energický      krok.

Odejdu      s      Tebou

Jsi

   největší

co      mám;   jedině      na      této      úrovni 

máme      navíc      Oporu      v      Bohu.