Sedí a vidí plynout čas,

Postava bez šatu zřím ji zas.

Můj sen se stává skutečným,

A prochází světem přízračným.

V jeho mysli vidím mysl svou,

Kéž mě vnitřní proudy nepozřou.

Nad hlavou se mi houpe hvězda,

Spadla z nebe, jen pro mě se snesla.

Její světlo v tvář mi září,

Sinavě se můj svět tváří.

Opustil ho život.

A mě nezbývá než ho obývat,

A nezbytnými problémy se zabývat.

Dejte mi jen smysl života,

Za co stojí ta věčná lopota?

Z rukou se mi sedřel samet,

A čas na mě už písek namet.

Jsem stín ve světě stínů

A jen další stíny líhnu.

Vše je na nic čert to vem,

Snad to všechno pohřbí zem.

Nad to se povznést nemohu,

Aniž bych chtěl zálohu.

Můj charakter jak vidno jest,

Je tvrdší nežli pěst.

Avšak ohebný jak ocelová tyč.

A teď nechci nic jen PRYČ!!!