Prolog |
je to jen pár myšlenek a obrazů |
|
Dny, kdy je za okny ošklivo, jsou plné myšlenek a čajových sušenek |
Vlastně není vůbec špatné vstát si jednou za čas do šedivého rána, kdy by si slunce muselo dát opravdu velkou práci, aby se prodralo skrz mraky a pár bláznů ho mohlo pozdravit. Ale jednou za čas je to zkrátka dobře. I když se už dopředu dá čekat, že v jednu chvíli se objeví takový ten nevysvětlitelný smutek a stesk snad po všem. Po lidech, kteří zmizeli, kdo ví kam. Po chvílích, kterým už vypršela spotřební lhůta. A zase mě bude napadat, zda se počasí opravdu mění podle mé nálady, nebo si to nalhávám a nálada se přizpůsobuje počasí. Což se zdá bohužel daleko pravděpodobnější. A tak všechny mé iluze o alespoň malinko kouzelném světě mohou složit krovky a prospat celý ten promoklý den.
Budu si častěji chodit sedat do zahrad, když začíná jemně pršet. Lidé odejdou, lavičky zůstanou opuštěné a vy můžete v tichu sedět a číst si. Knížky s namoklými listy mají totiž daleko větší kouzlo. Zvlní se a najednou tak jinak šustí a voní. A až déšť zesílí, můžete se jít schovat někam do průchodu, nebo pěkné kavárny. Dát si horký čaj, ve kterém se tak dobře máčí karamelové sušenky a koukat skrz výlohu na kapky skákající po chodníku.
Rozpouštíš se mi mezi prsty jako zrnka cukru promoklá jarním deštěm, mám o tebe strach, ztrácíš se a dlaně, které už jsem měla na dosah jsou hluboko v kapsách tvého černého kabátu
Jeli jsme vlakem. Návrat z výletu, dalo by se říct. Nazvala bych to ale spíš dalším z mnoha útěků. Ráda utíkám. Možná ne ráda, ale často. Odešel si, snad pro kávu do jídelního vozu, nebo jen tak bloudit mezi vagóny, abys protáhl ztuhlé nohy a ke mně si opět přisedl můj strach a myšlenky. Jako by mi před očima začal běhat zrychlený film a hudba znějící mi v uších se rozhodla překreslit mi celý svět. A najednou jsem měla pocit, že jedu proti směru vlaku, nebo že jsem zůstala stát a vlak mnou projíždí dál a dál. Potom pád. Propadla jsem podlahou našeho červeného kupé a ocitla se uprostřed louky blízko trati. A stále upřeně hleděla na vlak, který jel a nikde nekončil. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči ani se zvednout a odejít. |
|
Epilog |
až příliš pečlivě lepím si svůj život do diáře |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'anyz', 17.06.2007 20:22.
Názory čtenářů |
17.06.2007 20:45
Mori
|
... zda se počasí mění opravdu podle mé nálady... |
17.06.2007 20:46
anyz
|
dekuju |
17.06.2007 20:46
muclicka
|
pěkný večer |
17.06.2007 20:48
anyz
|
dekuji take pekny vecer preji:o) |
17.06.2007 21:39
Shari
|
"Knížky s namoklými listy mají totiž daleko větší kouzlo"
jo... Jo. |
17.06.2007 21:43
anyz
|
no to sem rada ze souhlasis:o)dekuji za zastaveni |
17.06.2007 22:53
olga
|
Chvíle, které mají prošlá data expirace, co s nimi, že?! Emoce z emoce...vzpomínky, že loni o prázdninách nám bylo moc hezky jsou fajn, je to takové, jako dupačky po děcku, které z té skříně stále a stále ne a ne a nevyhodíš... |
17.06.2007 23:13
anyz
|
:o) no i tak se to da rict dekuji za zastaveni |
17.06.2007 23:21
olga
|
a déšť šílí, jak sílí......
...víííš?!... |
17.06.2007 23:50
anyz
|
a kdyz dest zešíllí bude konecne hezky |
17.06.2007 23:59
vittorijo
|
Shari napsal(a): "Knížky s namoklými listy mají totiž daleko větší kouzlo"
jo... Jo. to teda mají (o: |
18.06.2007 08:03
sokrates
|
až příliš pečlivě lepíš svou duši do života ... |
18.06.2007 10:37
Dominika |
|
18.06.2007 14:12
klasa z lasa
|
..krásné... |
18.06.2007 20:59
anyz
|
dekuji |
16.08.2007 21:25
Mario Czerney
|
mám prosbu, mohu? |
16.08.2007 21:50
anyz
|
no dobra jakou? |
16.08.2007 22:02
Mario Czerney
|
přečti si něco od Michala Ajvaze, třeba tě to nakopne dál, vejš, jinam - co já vím |
07.02.2009 15:21
daissy
|
:) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|