Dílo #29750 |
Autor: | anyz |
Datum publikace: | 07.08.2006 15:26 |
Počet návštěv: | 1617 |
Počet názorů: | 18 |
Hodnocení: | 8 1 1 2 1 |
Prolog |
kostrbaté poskládané myšlenky,popis, pocit, snad i ohraný námět a možná ani ne povídka |
|
Včera jsi to hrál na klavír |
Řekla jsem příliš, nebo jsem až příliš mlčela. Vnašem divadelním představení to však nehrálo důležitou roli. Své vyhřáté místo v křesle bys opustil tak jako tak. Vstal jsi, pohladil mě smutnýma očima a odešel. Nechal jsi mě na verandě samotnou, schoulenou v proutěném křesle. Vdechovala jsem chladnoucí podzimní vzduch, naslouchala tvým krokům ztrácejícím se v domě a snažila se zahnat nepříjemné svírání v krku, které ohlašovalo příchod slz. Pak se ozvalo zavrzání stoličky u klavíru. Chvíli bylo ticho. Oba jsme jen poslouchali noc a hledali v ní toho druhého. Po chvíli si položil prsty na klávesy, zahrál tichý akord a dlouze mu naslouchal. Když se úplně vytratil, začal jsi pomalu hladit klávesy. Tvé prsty se roztančily, měkké tóny zaplňovaly ztichlý pokoj, rozbíhaly se do tmy a mě nesměle objímaly. Chtěl jsi možná říct, že víš, co přijde. Zahrál jsi vše, co se mělo druhý den stát. Některé tóny byly obmotané tvým strachem, jiné beznadějí, další němou prosbou. Nevěděl jsi, jak vše dopadne. Melodii jsi nedokončil. Nechal jsi ve vzduchu viset pár zmatených osamělých tónů a předal noc zpět tichu.
Ráno jsem se probudila na verandě. V noci ses vrátil, přikryl mě dekou a skleničku s vínem postavil dostatečně daleko, abych ji nerozlila. Umím si tě představit, jak si nade mnou postával, dal mi polibek na čelo a zaprosil, ať to nedělám. Pak jsi odešel spát, musel si to nechat na mně.
Scházím po schodech ztuhlých nocí a rosou, vdechuji svěží ranní vzduch a odcházím. Slabé vrzání schodů tě možná vzbudilo. Teď hledíš z okna, sleduješ, jak se vzdaluji a doufáš, že další krok už neudělám. Nebo jsou to jen mé představy a ty stále spíš a nic netušíš.
Přicházím na nádraží, které je tak brzy ráno opuštěné, prázdné a takové posmutnělé. Jízdní řády jsou celé promáčené a tak mi nezbývá než čekat. Koupím si tedy kávu v automatu, utřu si navlhlou lavičku zapomenutými novinami a budu čekat na první vlak, který tu zastaví.
Vstupuji do kupé, ve kterém sedí malý chlapec s maminkou. Chlapec chroupe kakaové sušenky a zapíjí je kakaem. Můj příchod ho polekal, přitulil se prudce k mamince a zvrhl na sebe zbytek kakaa. Obě nás tím rozesmál. Kývly jsme si na pozdrav, já se šla usadit a ona začala malého mužíka převlékat. Posadila jsem se k oknu proti směru jízdy a opřela si hlavu o příjemně sudené sklo, abych mohla chvíli sledovat probouzející se krajinu, míhající se stromy a vše, co nechávám za sebou. Utíkám. V ruce svírám malé přesýpací hodiny a otáčím s nimi sem a tam. Mít tak možnost měnit směr času, jen na chvíli, možná bych něco napravila, neodešla bych, nenastoupila do vlaku. Místo abych šla na nádraží, šla bych jen do pekárny. Koupila čerstvé pečivo, vrátila se k tobě a zanesla ti snídani do postele. Nebylo by to příjemné? "Letovice"Další stanice. Můžu vystoupit. Ne, přenechám zatím své další kroky vlaku. Malý neználek mě sleduje svýma rozzářenýma očima a začíná brebentit. "Jedna, dva tři, sedum, jedenáct, uvidíš, uvidí, uvidíme, vidím a ty nee." Chvilku mlčí a pak natáhne ručku po mých přesýpacích hodinách. Maminka se snaží rozpačitým úsměvem omluvit jeho chování. Jen se na ni usměji, neználkovo chování mi vůbec nevadí. Má vlastně pravdu, podám mu hodinky, teď už stejně nic nezměním, měla jsem vystoupit na minulé zastávce. |
|
Epilog |
|
Názory čtenářů |
07.08.2006 16:20
muclicka
|
krásný,díky |
07.08.2006 16:21
anyz
|
dekuju moc |
07.08.2006 16:25
muclicka
|
tu trať znám až nahoru k Náchodu, nejhezčí místo je asi okolo Letovic do Březové nad Svitavou, jsou tam nádherné lesy...mé utěky z práce asi před čtyřmi lroky |
07.08.2006 16:46
Barbora
|
síla romantiky, nostalgie a přesýpací hodiny.... |
07.08.2006 16:47
anyz
|
juuu dekuju |
07.08.2006 17:02
xicht
|
Dobre jsi to poskladala. |
07.08.2006 17:34
Dominika
|
kostrbaté poskládané myšlenky....fajn:) |
07.08.2006 17:45
Albireo
|
Hezké. Tu trať také znám - úsek do Svitav jsme jezdili každé léto na prázdniny. Před pár dny jsem si ho zopakoval. |
07.08.2006 18:05
fungus2
|
Fajn** |
07.08.2006 18:07
Humble
|
Leccos se dá zachránit, musí se ale opravdu chtít. Tvoje hrdinka mi přijde dost zmatená, že ani vlastně neví, co chce :o) |
07.08.2006 21:54
anyz
|
dekuji vam vsem za zastaveni za nazor i za poteseni |
08.08.2006 00:22
Wopi
|
Kostrbatý bohužel i sloh, nejen myšlenky. Mnoho klišé (prsty se roztančily, tóny visející ve vzduchu) a nedůslednost časů (proč je něco v přítomném a něco v minulém - začátek bych v minulém ještě bral, ale proč do něj najednou přecházíš v kupé a pak zas zpátky do přítomného?). Přijde mi to jako spíš jako školní sloh než povídka, promiň. |
19.08.2006 10:57
Jesse
|
Wopi napsal(a): Kostrbatý bohužel i sloh, nejen myšlenky. Mnoho klišé (prsty se roztančily, tóny visející ve vzduchu) a nedůslednost časů (proč je něco v přítomném a něco v minulém - začátek bych v minulém ještě bral, ale proč do něj najednou přecházíš v kupé a pak zas zpátky do přítomného?). Přijde mi to jako spíš jako školní sloh než povídka, promiň. Přesně to jsou důvody proč se mi povídka líbí.
Vlastně jsem si nevšiml ani časů, ani kostrbatosti.
Čtu totiž myšlenky, ne věty. Čtu předměty, ne slova. Hlavně ale nečtu slohovou práci.
|
19.08.2006 13:05
Wopi
|
Jesse napsal(a): Čtu totiž myšlenky, ne věty. Čtu předměty, ne slova.
Tak to jsi šťastný člověk. Oni když třeba někteří po půlnoci hulákají v hospodě o rybyčce, jak polykala vodičku, taky jim nevadí, že je to totálně falešně a jsou spokojeni. A že opravdový zpěv je o něčem jiném, to je fuk. Nicméně já si radši poslechnu kvalitní nahrávku. |
19.08.2006 13:35
Jesse
|
Wopi napsal(a): Jesse napsal(a): Čtu totiž myšlenky, ne věty. Čtu předměty, ne slova.
Tak to jsi šťastný člověk. Oni když třeba někteří po půlnoci hulákají v hospodě o rybyčce, jak polykala vodičku, taky jim nevadí, že je to totálně falešně a jsou spokojeni. A že opravdový zpěv je o něčem jiném, to je fuk. Nicméně já si radši poslechnu kvalitní nahrávku. To jo, ale máš z toho takovej zážitek, jako ten ožrala v hospodě?
@:-) |
19.08.2006 14:16
Wopi
|
To neřeš. Život je krásnej právě tím, že se každému líbí a nelíbí něco jinýho. |
20.08.2006 19:46
Jesse
|
Wopi napsal(a): To neřeš. Život je krásnej právě tím, že se každému líbí a nelíbí něco jinýho. Souhlas. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|