Nánosy po smutku v mé řece života vzpomínky zanáší ty lehounký si plavou se sny se nesnáší jinam je zavlečou jen ať mi neplavou hlavou to je má jistota: řeky k pramenům netečou a že kdovíjak daleko mé moře šumí slzy mé zas řekou já si do zármutku... a nikdenikdo kdo porozumí…