Autoři  Stránka autora  Názory autora  Díla hodnocená autorem 

Dílo #44160
Autor:dunaj
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:25.10.2007 20:45
Počet návštěv:689
Počet názorů:10
Hodnocení:5 1

Prolog
 
mechanika letu
Písali si od októbra, alebo od novembra? Nevedela si spomenúť. No bolo to v krátkych dňoch, ktoré končili nespavou nocou. Nezáležalo na tom. Každý večer po práci si sadla k počítaču a tam ju už čakala správa, a on kdesi na druhom konci siete. Nehovorili veľa. Len stručné vety o dňoch, prežitej minulosti, či tom čo ich čaká. Písal že má veľké ruky a ona si ich predstavovala na svojom tele, no to už bolo trochu neskôr. V novom roku, čo sa začal tak náhle, akoby v strede decembra.

Mala strach. V nemocnici jej povedali, že to nie je dobré. V jej hlave niečo rástlo. Behala po vyšetreniach a snažila sa na to niečo nemyslieť. V práci sa jej to až tak nedarilo, kolegyne sa jej pýtali čo je s ňou, no ona sa vždy vykrútila – prinajhoršom začala hovoriť o bolestivom krvácaní. Nakoniec, veď vždy za všetko mohla chorá krv – vravela si. Pri ňom zabúdala a pomaly začínala cítiť niečo nové, čo ešte nepoznala – bol jej blízko – tak blízko, že ju to v tomto čudnom čase desilo.

Občas sa v noci zobudila na to, že nemôže dýchať, celá mokrá od potu. Osprchovala sa a potom len tak ležala a pozerala nad seba. Do stropu. Biela farba ju upokojovala, predstavovala si, že je jej súčasť, len kus bielej bez života. A potom prišlo ďalšie ráno s ďalším dňom. Krátke svetlo medzi úsekmi tmy. Zima – nemala ju rada práve kvôli tej čiernej, čo bola tak často okolo nej.

Chodila popri rieke a pozorovala vtáky. Ako sa bijú o kus chleba čo im občas hodila – ako dlho dokážu stáť vo vzduchu na jednom mieste, potom padajú priamo do studenej a tesne nad hladinou to vyrovnajú do rýchleho letu, len špičky krídiel sa občas jemne dotknú hladiny. Začínala rozumieť mechanike letu.

Nepýtal sa jej ako sa má. Povedala mu to a on o tom nehovoril, to jej pomáhalo.

A čoraz častejšie myslela na tie jeho ruky – videla jeho fotky zo skál po ktorých chodil - na to aký môže mať hlas – či sa stretnúť. On chcel, no ona mala z takého strach, vedela čo sa stalo už pár krát v minulosti, vždy keď niekto začal hovoriť o láske ušla – mala pocit akoby bola v klietke, bez možnosti úniku, ako v noci, keď nemohla dýchať. A on to zobral akosi vážne.

-Máš sa? pýtala sa jej mamka v telefóne.
-Dobre.
-Neprídeš na víkend? Už si tu dlho nebola.
-Nie radšej nie. Prepáč.
-Prečo?
-Veď vieš, každý by ma ľutoval, všetci by na mňa tak čudne pozerali – snažila sa jej vysvetliť ten čudný pocit ktorý pri tom mala – akoby ju pochovávali už za živa.
-Máme ťa radi, to dúfam vieš.
-Viem, prídem budúci týždeň, teraz prepáč.
-Budeme ťa čakať.
-Áno – zložila a dlho len tak stála uprostred izby. Myslela na brata, jeho nedávne zasnúbenie – to ako ich točila, ako kúpila mamka takú veľkú kyticu pre neho, no tá do rána zvädla takže vyzerala ako ovisnutá palma. Krásny dar snúbenici. Usmievala sa.

Výsledky jej zavolali v utorok. Bolo to v poriadku.

V stredu odchádzala na konferenciu, štyri dni s cudzími ľuďmi, no mala radosť – po dlhom čase. Písali si do druhej v noci a potom spokojne zaspala, aj keď už tušila, že to dlho nevydrží.

V pondelok mu povedala, že je koniec. Hovorila o tom ako jej pomohol v ťažkých dňoch, tak ako jej nepomohol nikto. Že ju vlastne nepozná a ona jeho. Nepochopil to. Správal sa ako malé zranené zvieratko, bolo jej ho ľúto, no nevedela si pomôcť, ani jemu.

V utorok bolo teplo. Do ulíc sa pomaly dostávala jar. Stála na balkóne a pozerala pod seba. Fúkal taký teplý vietor z juhu. Privrela oči. Vtedy sa jej všetko zdalo malé a priesvitné, ona aj on, aj to všetko čo sa stalo v uplynulých dňoch – akoby prestávala existovať. Bola len telom so zelenými očami a s hlbokým dychom. Vo vetre. Predstavila si, že je len malý pavúk, vypustí vlákno a to ju ponesie. Nad domy, ulice, náhliacich sa ľudí, vždy do slnka....... do slnka .
Epilog
 

Názory čtenářů
25.10.2007 21:38
Mario Czerney

já bych to zkrátil, dunaji, tuhle povídku: Nic se nestalo.-)
25.10.2007 21:54
dunaj
Mario Czerney napsal(a):

já bych to zkrátil, dunaji, tuhle povídku: Nic se nestalo.-)

nemozem - slubil som ze to bude takto dlhe .)
25.10.2007 21:59
Mario Czerney

aha, takjo, když si nasliboval dýlku, tak to musíš dodržet, to je jasný
25.10.2007 22:03
dunaj
Mario Czerney napsal(a):

aha, takjo, když si nasliboval dýlku, tak to musíš dodržet, to je jasný

ved prave - muza robi muzom predsa slovo .)
25.10.2007 22:15
Mario Czerney

hm, a tys to přepískl, ty jsi muž nejen slova, ale i činu:-)
26.10.2007 11:23
kuřecí hovínko
ty nezklameš
26.10.2007 16:21
Myguianta
nic moc, abych řekla pravdu. nemůžu moc hodnotit jazykový prostředky - i když tohle není zdaleka první dílo ve slovenštině, který čtu, tak slovensky neumim, tim pádem ti do toho nemůžu rejpat.
ale nelíbí se mi to z obsahovýho hlediska. je to klišé - asopň mně to tak přijde. spousta lidí píše bolestný příběhy, popisuje vztahy přes internet podobnym způsobem. když už se člověk rozhodne pro nějaký smutně laděný dílko, chce to do toho vnýst něco novýho a to já jsem tady nenašla, bohužel. rozebíráš den za dnem, jak je hlavní hrdince teskno a jak má strach z doktorů a jak jí pomáhá kamarád přes internet, jak nestojí o soucit ostatních - tohle zažívá dnes a denně spousta ostatních lidí a tys to prostě popsal. okej. pro mě v tom ale není nic zvláštního, co by mě nějak oslovilo a něco to ve mně nechalo.
26.10.2007 17:51
dunaj
Myguianta napsal(a):
nic moc, abych řekla pravdu. nemůžu moc hodnotit jazykový prostředky - i když tohle není zdaleka první dílo ve slovenštině, který čtu, tak slovensky neumim, tim pádem ti do toho nemůžu rejpat.
ale nelíbí se mi to z obsahovýho hlediska. je to klišé - asopň mně to tak přijde. spousta lidí píše bolestný příběhy, popisuje vztahy přes internet podobnym způsobem. když už se člověk rozhodne pro nějaký smutně laděný dílko, chce to do toho vnýst něco novýho a to já jsem tady nenašla, bohužel. rozebíráš den za dnem, jak je hlavní hrdince teskno a jak má strach z doktorů a jak jí pomáhá kamarád přes internet, jak nestojí o soucit ostatních - tohle zažívá dnes a denně spousta ostatních lidí a tys to prostě popsal. okej. pro mě v tom ale není nic zvláštního, co by mě nějak oslovilo a něco to ve mně nechalo.
no ved nevadi - nemusi to zasadne oslovit kazdeho .
:)
26.10.2007 20:28
Haber
nevidím v tom chybu,
je to pekné
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)