2

Jindy jsme vyrazili ke Karlštejnu a ona mě vzala do podzemí, vodila mě bludištěm starých štol. Držela mě za ruku a říkala:

"Víš, kdo to byl Hagen? To byl voják Wehrmachtu. Na konci války se tu chtěl schovat, když ho honili partyzáni. Ale zasypalo ho to, nemohl dopředu ani nazpátek. Brr, čekat na smrt uvězněnej pod zemí, to by byla hrůza, co? Naštěstí mu zbyla nábojnice a mohl se zastřelit. "

Pak jsme přišli k místu, kde se chodby křížily, byla tam studánka a ze stropu visel kus kolejnice. Ona řekla:

"To je Hagenův zvon. Kdo na něj zazvoní, pro toho si přijde Hagenův duch. Vyprávějí se o tom zajímavé pověsti. V šedesátých letech sem přišli dva trempové pro vodu. Jeden z legrace zazvonil. Ten druhý vzal nohy na ramena a stihl vyběhnout ven. Ale toho, který zvonil, už nikdy nikdo neviděl. Jenom druhý den našli studánku zakalenou do ruda a vedle ní bajonet s nápisem Hans Hagen."

A zvedla ze země kus železa a začala mlátit do kolejnice a křičet:

"Hagene, pojď si pro nás!"

---

Doběhla mě v Srbsku na nádraží. A řekla:

"Dám si někde panáka, pojď se mnou, něco ti vysvětlím."

A šli jsme do restaurace v hotelu na druhém břehu Berounky a ona pravila:

"Jsi uťáplík a posera a budeš uťáplík a posera, jestli nepřestaneš věřit na pověry. Sbíráš bylinky, nejíš maso a věříš všemu, co ti kdo nakuká. Na štědrej den ti doma nesmí viset prádlo, protože jinak by ti někdo do roka umřel. Ale to právě nikam nevede, takhle to nikam nedotáhneš. Viděl jsi to přeci sám. Dneska jsme vyvolali Hagena a stalo se něco? Nestalo. Pověry jsou k ničemu."

A otočila do sebe skleničku s rumem a řekla:

"Já jsem vystudovala matematiku a život beru jako stochastickej proces, jako jednu náhodnou událost za druhou. Ale takové pojetí života není nic pro slabochy, slaboši pohlédnou do chřtánu náhodnosti a bere je závrať. Oni si ty náhodné jevy radši vždycky poskládají tak, aby vypadaly jako osud. Slaboši potřebují, aby všechno, co se stane, mělo smysl a aby to pokud možno vždycky byla odměna nebo trest za předchozí činy."

A pak dodala:

"Abys mě chápal ještě lépe, vem si třeba, co se říká o Heydrichovi. Nasadil si neprávem na hlavu českou korunu a proto zemřel. Chá! Vsadím boty, že se celá ta nesmyslná pověra o české koruně zrodila v nějaké měkké lebce dva měsíce po atentátu. Až umřeš, najdi si v nebi Gabčíka s Kubišem a řekni jim, co se povídá! Počítám, že ti pěkně nafackujou."

A když jsme odcházeli na vlak, ještě pravila:

"Takže aby bylo jasno, největší smůlu přináší pověrčivost. My budeme věřit sami sobě a díky tomu si vyděláme spoustu peněz. Objevila jsem v okolí pár políček, zítra mi pojedeš pomoct se sklizní. Jsi konec konců přes ty bylinky."