3

Snad bych v této kapitole mohl omezit autorská exercicia (která jediná vás, jak nepochybuji, udržela u četby této magorie) a zcela prostě vyložit, jak to mám zařízené s děvčátky (neboli ovečkami, lolitkami, nymfičkami, kuřátky, jak kdo chce). Musíte těch několik nudných vět přežít, neboť nás poněkud posunou v ději.

---

Děvčátka ke mně docházejí rovnou ze školy. Docházejí na hodiny klavíru (což předpokládá otevřít okno a pouštět do ulice klopýtavě nahrané etudy a zpomalenou Elišku) nebo na doučování (což vyžaduje zlepšení ve škole). Docházejí ve dvojici či jednotlivě a během školního roku - vyhýbaje se tak podezření - je příliš neměním.

Co říci k radovánkám, jichž užíváme? Ty dívky jsou v myslích ženami víc, než byste čekali. Mají již své zvyky, vrtochy a potřeby - zkrátka neděláme nic, co byste neznali - a je-li vám zapotřebí nějakého ozvláštnění, můžete si sami o té praktice, kterou muž slaví jako veliký triumf, mluvit třeba jako o hře na aulos či syrinx.

Pokud jde o stáří dívek, nechal jsem se od Dimitrije mnohokrát ujistit, že dávám v sázku jen svou pověst, avšak nikoliv svou osobní svobodu. Na druhou stranu jsem se ale nemohl zbavit některých pochybností. Je v Dimitrijově kulturním obzoru u takové předezrálé KORÉ věk tím skutečně podstatným? Nemohu se stát obětí nějakého lstivého úskoku? Neposílá mi náhodou Dimitrij trojské kobylky?

To vše je možné. Ale nezapomínejte na mou božskou podstatu v tomto příběhu! Podobné obavy si nemusím nijak zvlášť připouštět. Podívejme se raději, k čemu došlo dnes, nedlouho po obědě!

Stalo se, že jsem jednu svou mladou přítelku vyprovázel z bytu a vyslal ji tak v ústrety staré sousedce, která zrovna stála na chodbě. Telátko sice bez váhání zabučelo dobrý den a já pohotově (ale nikterak demonstrativně) vyzýval k většímu úsilí při cvičení stupnic, ale poznal jsem, že baba zavětřila šmajchlovinu.

Tak, a je to, teď to mám. Čivy městského mnohotvora, rozlačněné po sebemenším vzruchu, se právě zachvěly, fáma jede, koloběh klevet nabírá na otáčkách. Ta sousedka na chodbě se nade vší pochybnost stala vjemovým orgánem a od ní se teď nervovou sítí města rozjíždí nová informace! Genius lidové tvořivosti nyní vymýšlí další dráždivý atribut, jenž se stane součástí velkého bájesloví o mrdání mladých holek. A má nevýznamná postava bude reálným základem tohoto atributu - a ocitnu se tak hned vedle profesorky matematiky!

Mělo by mě to snad vylekat? Ale vůbec ne!

Sdílejte, přátelé, se mnou upřímnou RADOST z tohoto poznání! Dnes večer totiž zamířím do vinárny a s neskrývaným potěšením (ach, ta ješitnost) si vyslechnu novou dávku povídaček. Najdu se v nich - a joj! - to bude slast - lepší než cikánka ze zvláštní školy.

Vyvstává však otázka, jako CO nebo KDO se v těch povídačkách objevím. Spolehlivě můžeme předpovědět, neboť jsme již trochu nahlédli do principů utváření městské mytologie, že JÁ nebudu JÁ. Jak se tedy proměním?

Vezměme v úvahu to, co je o mně všeobecně známé: Jsem tak trochu božské podstaty a hraji na piano. No, přemýšlejte...

Musím se vám pochlubit, že mně stačilo jen velmi málo přemýšlení, brzy jsem byl hotov. A svůj úsudek pokládám za natolik správný, že se dnes ve vinárně odhodlám k malé frajeřince: stanu se sám šiřitelem nové klevety, klevety, v níž budu hrát hlavní roli a přesto mě v ní jen tak někdo neodhalí. A co víc, jsem si jistý, že tato kleveta bude zcela identická s výtvorem městské kolektivní inteligence!

Učiňme nyní malý časový skok a přenesme se do vinárny. Kapela hraje Don't Get Around Much Anymore od Duka Ellingtona a já s úsměvem vcházím. Místo u piana dnes kupodivu není volné, ale nevadí, objednám si víno a poslouchám. O pauze se přátelé hudebníci vytratí na dvorek (proč asi?), dám se tedy do hovoru s Miloškem, jenž nenápadně posedává někde v rohu a přehrává si na svého Gibsona L5 nějaké noty.

"Nazdar. Žiješ zdravě, co? Žádná marihuana, no alcohol. Ale aby ses dožil vysokého věku, musíš taky pravidelně souložit. Už sis našel nějakou souložnici?"

"Ale kdepak. Já jsem si koupil pořádnou kytaru a to mi ke štěstí stačí."

"Hmm. A vidíš, přitom se dá v L. sehnat masíčko na mrdání za pár korun, slyšel jsi o tom? Říká se, že v tom jede jedna profesorka matematiky... a taky varhaník od Svatého Jakuba..."

A Milošek se na mě podívá a řekne: "Především se povídá, že v tom jedeš TY."