duhová schránka leží u mého prahu kde se tu vzala pomalu se rozhlížím jestli ten co ji tam položil není za rohem nebo nestojí v zahrádce ťuká třeba na okno do kuchyně nikde nikdo jen ta malá barevná krabička zvednu ji v chalupě pomalu usednu ke stolu talíř s polévkou odsunu je právě poledne čas oběda prsty už hledají kudy se mohu podívat co ukrývá pomalu otvírám uvnitř celý poklad v průsvitném sáčku malý knoflík perleťový kousek látky ze zástěry pěkně květovaný dřívko s vyrytým monogramem tužka pírko paví korálek skleněný průsvitný hrany pěkně ostré suchý list v pergamenu to všechno tu přede mnou leží na stole svět se točí já si vzpomněla že to jsou mé poklady na které jsem zapomněla před lety své sny jsem do krabičky ukrývala ona najednou je tady začínám tušit že sny se vrátí a já budu mít šat průsvitný a třpytem se proletím