Prolog |
|
reminiscence ženy |
co mě asi dnes napadne když se ráno na sebe v koupelně do zrcadla podívám ten pohled očí svých znám je stejný už několik let jen dnes zase končí další rok života měla bych se ohlédnout spočítat všechny dny jestli nějaký neuletěl hlavu zvednu od umyvadla a mluvím hlasem bez ozvěny slyším jak říkám šlo to přežila jsi další rok má tvář se dál nepohne úsměv zmizel vlasy sem tam ještě květ paže až do konečků prstů pořád by chtěly uletět žena bez útlosti stehna malý šrám ukončeno patou a neskonalou touhou pořád utíkat otřu si obličej cítím dotek cizí něhu zavřu pomalu oči a hlavu pokládám sama sobě do náruče vteřiny se mění v dlouhou smutnou chvíli polknu ne vím že sny musím mít jinak nežiju a to že si je pak šeptám do vlastních dlaní není až tak smutné jen když přijdou nadechnu se a posbírám všechny jiskry co v sobě ještě mám a znovu nahlas řeknu bude to dobrý rok ten příští už se neohlédnu zrcadlo oněmí vcházím do kuchyně a vidím za stolem své děti |
|
Epilog |
 FO KOUDJO
|
|
Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'muclicka', 10.01.2007 18:47.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|