Já když jsem byla mladá
tak volná v kopcích nahá v Karpatech jen boty na nohách dusala, dupala pevná si v kramflecích
divoká šílená na splavech zpívala své vlastní písně a čas mi nebránil trojčit a vřískat královna za málo a móda za pěťák
a bosé nohy v ulici jak včelí královna při tancích utíkala
hamižným rukám
a v koutě se vznášela v cigaretovém dýmu a v očích svítících jak chlípná slina
to když já jsem byla mladá přes všechny domy přelétla a v mžiku byla na lukách a tráva po pás dychtivě jsem se pásla a voda po mě stékala
divoženkou v lopuší lovkyní jsem byla, kočky se ke mně choulily, na flétnu v deštích pískala
a slunce pro mě zrozené vonělo z mé kůže, ostružinami, chvojím sladce a ostře. A večer když jsem ulehla celý ten zlatý svět se vešel ke mně na polštář
zlodějka jsem byla a vším tím zeleným prostorem jsem ještě v noci uháněla a věže černé svítily a kočky zelené, modré si třely o mé tělo čumáčky a psi se hřáli v podpaží
tak vřelá jsem byla mladá, do zelena zrozená. A ráno když jsem vstávala ležely kočky v pelíšcích, a svět byl zase tam kde jsem ho večer nechala, abych zase
mohla vnášet do pořádku neřád chaos, a světu i sobě v ulicích, v trávě na střechách se smát.
Já když jsem byla mladá. Už tenkrát spoutaná a náznak trpkých vrásek když zpívala jsem jako pták.
|