Vzhlížím vzhůru k mříži, za níž Věčné světlo ohřívalo vzpomínky na ty, kteří již po ničem netouží… Zmaten Alegoriemi a s Andělem smrti za zády utíkám do polí nemocných srpnovou žloutenkou. Ženu koníčka strachu, kopu jej do slabin -dvě zastávky vlakem od prázdnin… |