Prolog |
...blbost...
Tak trochu váhala jsem, zda Pandořinu schránku otevřít smím. A poznala jsem, že ano. |
|
Jak jsem byla v Praze |
Těch piv bylo asi moc, protože jinak si neumím vysvětlit, své počínání. A žáby v břiše ze sodovky jsem, ve stylu Krysaře, vypustila zpět do rybníka.
A mnoho neznámých lidí do mě strkalo a letmé doteky všude po těle mě trochu děsily. A upravovat si vlasy na WC už nebudu.
Já, lev, pohazovala jsem hřívou a neposedný pramen nechtěl ulehnout.
A pak prapodivný týpek, na oslavu registrovaného partnerství, sáhl si do svých nagelovaných vlasů a pramen mi přilepil k hlavě. (a já doufám, že to byl vážně gel).
Během večera jsem rozlila colu (do teď mi nefungují tlačítka na mobilu) pivo a nějakou tekutinu nevábné barvy, co leptala vratký stůl jako kyselina.
V takovém klubu byla jsem poprvé a asi si rozmyslím, zda někdy ještě půjdu. "Upozorňuji všechny nezadané, že jít sama za sebe do těchto míst, se nedoporučuje."
A ač si o sobě pramálo myslím a někdy si raději nemyslím nic, napadá mě k mému výletu jen jedna věta: "Blahoslaveni chudí duchem."
" Vítejte ve světě lidí, kde ano znamená ano...a kde ne znamená ANO" :)
|
|
Epilog |
nepřišla jsem sama a ani sama neodešla.... |
|