LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #4602
Autor:	semeno
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	26.03.2004 13:00
Počet návštěv:	2604
Počet názorů:	28
Hodnocení:	3

Prolog

Myslím, že to není originální, ale kopírovat jsem se nikoho (nic) nesnažilo.

Nic originálního

Deníkové zápisky- Čtvrtek

V poslední době na mě sedá stín pochybností o kratochvílích normálu chodu věcí mojích. Divím se.

Můj sluha připravuje výzdobu k příjezdu hostů o tři dny dříve. Naaranžuje po pokojích do váz a na stěny stovky nejzářivějších květů těch nejvzácnějších rostlin, vytvoří nejfantastičtější expozice, oku podívanou nejgeniálněji rozkošnickou. Do váz však nedává vody a k předmětům a na stěny připevňuje živé dekorace provazy a hřeby. Sebe odolnější exempláře jsou do tří dnů zvadlé, uschlé, ve většině případů dokonale mrtvé. Mí hosté tak procházejí komnatami vadnoucí krásy, zoufalosti a hrůzy. Ve všech vane mazlivý dech smrti. Omotává krky, svírá hrudě, podlamuje nohy. Nemám mnoho návštěv a mí přátelé nejezdí dvakrát.

Sluhovi jsem se však nikdy ani slůvkem nezmínil. Chovám ho nadále v úctě a vážnosti jak zasluhují jeho schopnosti, zkušenosti a rozum.

Mí psi, tak vynikající honci, nejvytrvalejší stopaři, co spatřili světlo světa, již ukončili život třem mým lovčím. Nikdo je nehlídá, nikdo jim nevelí. Obědvají hravá děcka z nejbližších vesnic a zvěř považují za desert. Mé a na ně přilehlé lesy pomalu, ale jistě, začínají nabývat nouzi v živočišné stránce. Pravda, lesům tento úbytek svědčí, bujně se mění v pralesy a džungle. A přesto se tito mí, co mi náleží, drží hradních zdí a nijak hrubě chod v hradě nenarušují.

Dětí nemám. A bezohledně k tomuto faktu se po rozlehlých prostorách hradních vláčí nekonečné zástupy lidí neznámých, kteří mými vnuky a neteřemi jsou, ač jediným panchartem neexistujících rodičů jsem.

Divím se.

Zůstávám tolik let v letargických stavech extase, vymykající se reálným prostorám a proto nazýván bývám senilním snobem, co nedorostl ani stolu k nohám, ale již stihl se stářím přiblížit loži v nicotu se propadajícímu.

Více než chorobnou starobou trpěl jsem vždy obavami před hromadnou panikou. Paničin netvorný zjev stíhal jsem vždy spatřit v blízkosti naplněných okamžiků roku. Byla -li kdykoliv příležitost postihnout hromadnou, ačkoli nepostradatelnou chvíli v jejím zárodku , zakroutil jsem jí bezcitně krkem. Kdepak! Jak možnost růstu Chvíli uvolil bych, nastavila by hřbet a Panika lehkými krůčky nejprve nic nepošlape, ale pak otevře pusu, velikou chvíli si nastaví jako kornout a vyprodukuje nejšílenější množství hlasových vibrací, jež nesnesu.

Dnes například byl přiveden do mého pokoje člověk. Postavil se na prahu do rozkročného stoje, opřel se dlaněmi z vnitřní strany o rám dveří, nabral děsivého vzezření, když cáry černé látky začaly ve splývavých pohybech opoušťět svá místa na jeho těle a padaly na zem(to přinejmenším nebylo normální). Místo aby promluvil sešpulil ústa do vývrtky a vypustil pískání, při kterém okamžitě vypadaly veškeré skleněné vitráže okenních rámů a z hradních věží se s burácením zvedlo stádo šlechtěných harpyjí.

Panika, schovaná v otvoru po skobě ve zdi, okamžitě vyskočila a začala se třást vzrušením. Znám moc dobře tenhle okamžik. Pískání však bylo opravdu k nevydržení, mé tělo následovalo hlavu v kroucení a klátění se k zemi. Po dvou vteřinách kontaktu s podlahou už tu byla. A že dokáže být zatraceně rychlá. Okamžitě ze mne strhala oblečení a znásilňovala mě v nezadržitelném a nevydržitelném tempu.

Nikdy se nevrhne na původce, z jasných důvodů ztráty panického prostředí. A pokud není v místnosti, či prostoru nikoho jiného, vždy skončím v jejích spárech já.

Nesnáším hromadnou paniku!

I přes tento slibný začátek mám dnešní den zkažený, ať se již stane cokoliv, jakože vím, že nic.

Totiž, když se ve mne mne v jednu silnou chvíli pod její vládou vzmohla krutá agresivita pobouzená chladnokrevným chtíčem, najednou se vypařila. Všechno zhaslo a já nemohl uskutečnit svůj potlačovaný sen. Tak jsem si všiml, že pískání přestalo. Zlé oko mrštil jsem ke dveřím, "Proč nepíská?! ", a spatřil jsem stříkající krev a trčící kosti z mrtvoly na prahu.

Sluha pustil psy.

Epilog

Ladislav Klíma?

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'semeno', 30.03.2004 17:06.

Názory čtenářů

27.03.2004 16:30

Shammann

málo piju sorry
formální nedostatky-proč ne?
jde to...

30.03.2004 17:05

semeno

Za to toliko, se omlouvám, to jsem fakt přehnalo. už je to pryč.
Neřikám, že je to originální, doháje, nebo snad dokonce nový, to ne, ..nikdy, je to variace, hloupá moje variace

Ale velmi si libuji ve vašem záporném polemizování, ....jako prase drbání :o))

Shammann: Doprčic

31.03.2004 14:05

Shammann

semeno:pochod?

20.04.2004 15:57

karel_letoun

Hele, nepotřebuješ pomoc? Myslím psychiatra. Asi jó, ne? Běž se léčit, vyděláš na tom.
Co myslíte vy ostatní, je to blázen?

20.04.2004 15:58

Shammann

Tak nevím, jestli tím myslíš mě kdo potřebuje psychouše anebo semeno...každopádně já psychouše moc nemusím...jako vůbec..

20.04.2004 16:18

semeno

Shamm:To je na mě.

Jsem blázen. Stojíš-li o pokoru. A taky pokud mi jasně vymezíš hranice normálu.