Mít

Mít svůj sen, to je můj sen.

A je tu.

Světlé vlasy jimiž problikávají sluneční paprsky.

Úsměv Mony Lisy, jen ona není v rámu.

Tvář dámy s šíjí labutě.

Oči pomněnkově zelené. Nebo, že by modré?!

Krásné tmavé tělo.

Kudrlinky v podbřišku.

Pevná tuhá ňadra s hroty jako krováky (to je velký hřebík tesařský)

Úsměv na lící mě zacílil.

Dílo je to pánem bohem velice vydařené, zdá se mi.

Mírně se rdím než promluvím.

Říkám samé komplimenty, cíleně tam mířím.

Ona se jen usmívá a nemluví.

Poslouchá.

Však je co, ztratil jsem soudnost a mluvím popisuji popsané.

Najednou je vidím, to ty ruce těla, co ji chtěla. Je jich mnoho, co s ní byly.

A ona by byla, to kdyby se mnou tady byla.

Jenže není tomu tak.

Mám jen tento sen, tak co s tím provedeme?

Příště vezmu kšiltovku, to proti úpalu co mi přivodil tento sen.

A nebo vezmu Tebe k sobě, vše co vyslovím dokonám.

A budeme spolu až do smrti.