Tohle přeci musím dohrát

Děkovačka

Odehraješ svoje představení a čekáš slávu, vděk i obdiv.

V tvém případě se nic takového nekoná..

Víš to a to Tě deptá.

Hraješ dvojí hru.

Obě nezvládáš.

Snažíš se tam i tam.

A to to odhaluje.

Jsi půlka ničeho ničemo.

Já to znám jsa nepoznán – zatím.

Kam dosáhnu a co obsáhnu?

Líbí se mi sen, když on není.

Máš li co, dáváš, jen to mít.

Já rozdával však bylo co.

Jenže došlo, nějak tak to přišlo.

Dávej s rozvahou, tedy odvahou.

Neber, to jen přijímej.

Na zápraží čichni k svému podpaždí.

Po ránu to vydržíš, v poledne zadržíš a večer opláchneš.

To jsou tvé hodiny.

Pak mrkni na zuby, ve dvaceti plná huba, však pomáhá HUBA BUBA, ve třiceti mizí, pak už není vidu ani slechu.

Potravu řídkou přijmeš, řití se prořítí.

Pak už jen děkuješ, jestli tohle přežiješ.

Na Olšanech děkují, pak podpálí.