Tma

Slunce svítí a vůbec se mi to nepozdává.

Sedím v kanclu.

Prach se na dvorku výří.

Přemítám co s tím.

Vařím kávu a je mi ještě hůř.

Chtělo by to její tělo.

Má dvě ve dvojkách.

A já je dost rád vidím.

Dokonce nejen to.

Rád je žmoulám saji a mám k nim mateřský vztah.

Zase email.

Odstraňuji jej bez přečtení.

Šmejd je v koši.

A ona sedí na něm.

Je hezky rozkročená.

Asi proto, aby byl funkční.

Jak bych se jinak do něj dostal.

Chtěl bych to vidět.

Dává mi příležitost nahlédnout do těch zákoutí.

A já čumím, však je na co.

A pak přišla tma.

A s ní přišel zákon.

Bylo nebylo, ještě že tak.