Při pohledu na sebe mám trošku roztřesený a zakalený pohled. Fláklo to se mnou nedávno a ještě jsem si nezvykl. Povislého koutku z kterého odtékají sliny si všimla manželka. Na práci jsem nikdy moc nebyl a tak to, že plně neovládám levou ruku bylo zjištěno až po čtvrt roce. Já si ještě myslím jak nemyslím a ono prý už vůbec ne. Mám problém s prokrvením. Nahoru to mám ucpané to množství prostě někam musí. Hledá si tu nejjednodušší cestu a ta způsobuje erekci. Prostě jediné co funguje opravdu neočekávaně je on. Stojí od rána do večera a obráceně jakbysmet. Sestřičky v nemocnici to zřejmě dost zajímalo jelikož se o mne starali s dojemnou péčí. Doktor tvrdí jak mi to závidí. Většina mi to závidí. A já tedy dělám to jediné co můžu, ono taky ostatně co jiného zmůžu. Věšet se kvůli tomu nebudu, zvolte jiného pobudu.