| Dílo #38237 |
|---|
| Autor: | pavel_vot |
| Datum publikace: | 06.04.2007 09:16 |
| Počet návštěv: | 2003 |
| Počet názorů: | 11 |
| Hodnocení: | 10 7 |
| Prolog |
|---|
|
| Úplněk |
Oheň praskal v krbu a Jarda jí dlouze pozoroval. Fascinovala ho. Znali se asi čtrnáct dní, ale cítil, že je prostě úžasná a musí jí mít.
„Přiložím,“ usmál se a popadl březové poleno.
„Jardo, je mi s tebou hezky,“ opřela si Lucie hlavu o opěradlo starého křesla. „Jsi milý, hezký a máš krásnou chatu,“ zasmála se a natáhla se, aby si nalila červené víno.
„Opravdu si nedáš?“ usmála se.
„Ne, díky. To víš, nikdy nevím, jestli mě nezavolají do práce.“
„Hm,“ pokrčila rameny a nalila si plnou sklenku. Mlčky sledovala červenou tekutinu a v očích se jí odrážel oheň z krbu. Sednul si na sedačku vedle křesla a zahleděl se z okna. Vypadalo to, že tmavý les pronikne přes sklo a zaplní celou místnost. Zdálo se mu, že jedině díky ohni v krbu se drží zpátky. Pousmál se, ale přesto vstal a šel přihodit ještě jedno poleno do ohně.
„Jsi nervózní?“ zasmála se Lucie a poklepala prázdnou sklenicí o stůl. „Doliješ mi?“
„Nepij tolik,“ řekl tiše Jarda, ale šel a sklenici jí dolil.
„Máš strach, že se opiju?,“ ušklíbla se Lucie.
Jarda se začal smát: „Ale ne. Já jenom … .“
„Tak vidíš. Nemusíš se bát. Jsem už velká holka.“
Lucie ztišila hlas: „Hele a fakt děláš u policie na vraždách?“
"Nebudeme se bavit o mé práci, Lucko.“
„Snad jsem tolik neřekla. Jenom mě to zajímá. Vadí?“
„Nevadí, ale … .“ Zdálo se mu, že les se blíží a už se dotýká okenního skla. Opřel se o rám okna a hleděl do temnoty. Něco se pohnulo vzadu v křoví. Asi zatoulaná srna, která ještě nešla spát a nyní hledá útočiště před nočními dravci. „No nic,“ Lucie se protáhla.
„Pojď se ke mně posadit.“ Připadal jí nesmělý. Byl jiný, než když ho potkala. Vzpomínala na ten okamžik, když opravovala píchlé kolo u auta a on zastavil vedle ní. To jeho – nějaký problém, slečno? jí znělo v uších ještě dlouho. A potom sledovala jeho vypracované svaly a obdivovala s jakou elegancí vyměnil prázdné kolo. Neodmítla pozvání na večeři a další den návštěvu kina. A měla obrovskou radost, když jí navrhl společný víkend na samotě v lese. Ale dnes jí připadal nervózní a nesvůj.
„Ještě radši přiložím.“ odtrhl se Jarda od okna.
„Je tu teplo, nech krb na pokoji a radši mi ještě dolij,“ natahovala Lucie ruku s prázdnou sklenicí.
„Říkal jsem ti, abys tolik nepila,“ pohlédl na ní přísně.
„Ale no tak! Pan moralista?“ napila se a nespouštěla z něj oči.
„Hele – vína můžu vypít kolik chci a nic mi není. A červené mi obzvlášť chutná. Je … . Je … .“ vypadalo to, že nemůže najít to správné slovo. „Je krásně rudé, jako krev!“
Trhl sebou. Lucie si toho všimla a se zaujetím pokračovala. „Jen si to představ, sklenice plná krve a ty … .“
„Nech toho!“ okřikl jí.
„No, no! Pán nemá rád krev?“
„Mám jí v práci dost. A nechci se bavit o takových věcech,“ zrudnul vzteky.
„Fajn. Už nic neříkám. Změníme téma, jo?“ usmála se.
„Promiň, Lucko. Jsem nějak přetaženej. To víš, mám toho v práci nějak moc.“ Napila se a pak se na něj zadívala přivřenýma očima.
„Kolik je hodin?“
„Bude půlnoc. Jsi ospalá?“
„Ale kdepak. Jenom mě napadlo, že se blíží hodina duchů. Věříš na duchy, Jardo?“
„Co ti na to mám říct, Lucko? Ty máš fakt nápady,“ pokrčil rameny a opět přistoupil k oknu. Les vrhal temné stíny a mezi stromy bylo vidět velký měsíc. Byl úplněk.
„A v co tedy věříš, Jardo? Věříš na upíry nebo na vlkodlaky? Ty asi věříš jenom na spravedlnost, viď?“ pohrdavě zavrtěla hlavou a natáhla se po poloprázdné lahvi.
„Už nepij!“ zaznělo to jako výstřel z pistole. Trhla sebou a pomalu k němu otočila hlavu. Potom vzala láhev a opět si nalila plnou sklenici.
„A můžeš mi říct, proč bych neměla to víno pít?“ Na hodinách začala odbíjet půlnoc a kulatý měsíc zvědavě nakukoval velkým oknem do staré chaty. „Tak proč?“ pohodila hlavou.
„Protože mě po víně pálí žáha,“ pravil tiše.
Jeho hladové vytí se rozléhalo tichým lesem. |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 6, naposledy upravil(a) 'pavel_vot', 06.04.2007 13:48.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
snek 
Mori