Hambinec

Už se červenám, a to o tom jen píši. Natož až tam budu. A co teprve Ti co tam pracují. Nezbývá než to zkusit. Vcházím a všude vládne červená. Myslím tím světlo. Tak to je asi proto, aby nebylo vidět, jak to na zúčastněné působí. Na mne to působí hodně. Je tam dost velké teplo. Většina jich je dost obnažena. Spíš všichni. Nabízí pití, to přijímám. Přisedají si ke mně děvčata. Usmívají se a mluví anglicky. Kroutím hlavou, a tak to zkouší německy. Efekt je podobný předchozímu. Jedna z nich si sedá na barovou židli přímo proti mě. Vidím velmi zřetelně její žlábek. Dme si bradavky a sahá si i mi mezi nohy. Je tam v očekávané síle.
V tuto chvíli přestávám vědět, kdo že mi tu vládne.
Na tuto strunu ona hraje. Ještě, že nemám peníze.
Když jim tuto skutečnost sděluji, zájem děvčat okamžitě opadl. Naopak se o mne zajímají pánové od vchodu. Berou mne mezi sebe, vystrkávají ven na ulici a kopou do zadnice.
A teď se za sebe hambím.