| Dílo #33445 |
|---|
| Autor: | umělec |
| Datum publikace: | 25.11.2006 13:10 |
| Počet návštěv: | 330 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 1 |
| Prolog |
|---|
| No a co?! Každej je nějakej. |
|
| Maximálka |
|
Maximálka
Sednu na motorku a nastartuji.
Nechám ji vrčet jen tak na zahřátí.
Po chvíli proroštuji plyn, z výfuků se dere bohulibá muzika.
Adrenalin stoupá.
Zařadím rychlost, přidám plyn, chci málo, ale to nejde, jsou zde lidé a co by si o mně mysleli.
Jde s prokluzem kola pěkně na zadní.
Vzpíná se, trochu se bojím.
Přichází zatáčka, klopím, co to jde.
Naštěstí v ní není štěrk.
Kdyby byl, tak ležím.
Nebylo by to poprvé, jistě ani naposledy.
Je moc pěkný den, neprší, svítí sluníčko, nádrž plná a nikdo mne nečeká.
Přemítám kam vyrazit.
Jedu intuitivně z Prahy do přírody.
Předjíždím plná neplná.
Prostě se s tím neseru.
Mám vysoký tlak a srdce pumpuje, jako kdybych běžel maraton.
Adrenalin rozbouřil můj mozek, jenž dává povel ruce na plynu.
Šteft jde nadoraz.
Ubírám jen tam, kde je to nezbytné.
Jsem blázen.
Já to vím.
Dělá mi dobře, když se bojím.
|
|
| Názory čtenářů |
25.11.2006 16:06
 muclicka
|
. |
25.11.2006 16:53
 ataman
|
teda, pekne nezodpovedny... |
26.11.2006 03:21
sokrates
|
makeš - viz prolog |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|