Petrolejka

Mám Tě rád, krásně svítíš a strašně smrdíš. Čoudíš si to do cylindru a pálíš knot spolu s petrolejem. Jak Ti umírá světlo, posunu knot co nacucaný je o něco výš a zase konáš to k čemu určena jsi. Vyvoláváš krásnou atmosféru jenž mi všichni závidí. Pořídit si Tě nemohou, to prý pro hrozbu plamenou, i ten kouř co malbu sazemi doplní. Já Tě mám a vše Ti promíjím. Mám Tě se zrcátkem co umožní svítiti Ti před sebe, to i bez, co svitem zahrne vše okolo. Mám li knihu ke čtení, stejně sdílím pohled na Tebe. Má milá Ti závidí, pak ji nápad osvítí. Vyhodí Tě do smetí a žárovkou nahradí. Stínohra se nekoná, tak skončila pouť plamenná.