Chata

Jezdím tam rád.

Něco se však změnilo.

Koupil jsem si chalupu.

A kam teď?

Tak to zkouším na chatu.

Byl jsem osloven.

A to mne potěšilo.

Trošku jsme se představily asi to je nutné.

Něco o sobě pověděli.

Řeč se stáčela k tématu jenž patří i zde k nejsledovanějším.

A není se čemu divit.

Zájem lze vyvolat touhou po poznání. Toho byla mistryní.

Nejsem obeznámen s běžným chováním a tak na vše jdu oklikou.

Ono co kdyby se mnou takto psala třeba moje manželka nebo soused.

Jasně jsem ji viděl a čím dál víc po ní toužil.

Psali jsme slova jako o závod.

Věty začínaly malým písmem jakoby nedokončené.

Jedna otázka stíhá  druhou.

To i odpověď.

Chci se jí dotýkat a tak píšu víc a víc na tělo.

To i ona.

Je inteligentní, ví co potřebuje a jak toho dosáhnout.

Já ji nevidím, neslyším, necítím a přesto ji chci.

 Ona si mne vybrala jen na základě psaní tu zveřejněných.

Díky nim si představuje jaký asi jsem.

A já dokud mlčím její představy naplňuji.

Jsem jak tětiva.

Kdy jen tato vystřelí?

 Přemýšlím, kam lze zajít, zda je to správné ...
Vím, nemysli  konej ...