| Dílo #28140 |
|---|
| Autor: | Boby Troy |
| Datum publikace: | 14.06.2006 10:37 |
| Počet návštěv: | 734 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 2 1 |
| Prolog |
|---|
Věnováno Katce... protože přátelé umírají |
|
| Poslední vzpomínka na přítele |
Až bude pršet, vzpomeň si na mne,
Já budu tím deštěm, co máčí ti vlasy,
Až bude pršet, vzpomeň si na mne,
To já jsem tím deštěm, co přidá ti krásy.
Až bude zima, vzpomeň si na mne,
Já budu tím mrazem co chladí ti tváře,
Až bude zas zima, tak vzpomeň si na mne,
To já jsem ten mráz co do oken píše jak do breviáře.
Až bude na jaře tát sníh, jen na mne si vzpomeň,
Já budu první sněženkou, kterou uvidíš,
Až bude na jaře zase tát sníh, jen na mne si vzpomeň,
To já jsem ta sněženka, kterou tohle jaro si provoníš.
Až budou se před létem ptáci zas vracet ze svých zimovišť, jen na mne vzpomínej,
Já budu tou vlaštovkou, která ponejprv ti zazpívá,
Až budou se zas před létem ptáci vracet ze svých zimovišť, jen na mne vzpomínej,
To já jsem ta vlaštovka, co do očí se ti zadívá.
Až bude v létě slunce zase strašně hřát, vzpomínej na to, jaký člověk jsem byl,
Já budu prvním paprskem, který na nose tě zašimrá,
Až bude v létě slunce zase strašně hřát, vzpomínej na to, jaký jsem člověk vlastně byl,
To já jsem tím paprskem, který s tvými pihami si pohrává.
Až bude pak, později, vítr vát, nevím, nevím, zda budeš ještě vzpomínat,
Já ale i přesto budu větrem, kvůli kterému zčervenáš,
Až bude pak, později, zase vítr vát, nevím, nevím, zda budeš stále vzpomínat,
Ale i přesto, to já jsem ten vítr, kterým unášet se dáš.
Až budou se pak na podzim stromy do zlata oblékat, nevím, zda budeš mě ještě znát,
Ale já budu první list, který padne ti k nohám,
Až budou ze pak zas stromy do zlata oblékat, nevím, zda budeš mě ještě znát,
Ale i přesto, to já jsem ten šum ve stromech, to na tebe naposledy zavolám.
A nakonec, až zase zima se navrátí, na starého přítele v srdci nezbude už místo,
Budu i přesto první vločkou, která na rtech ti roztaje,
A nakonec, až zase zima se navrátí, až už na starého přítele v srdci nezbude místo,
I přesto jsem to já, ta vločka, která přivolá závěje.
Tak jako roční období mění se i život stejně rychle,
A vzpomínky mizí, jedna za druhou,
Tak jako roční období mění se i život stejně rychle,
Minuta je někdy rokem a rok minutou.
Jednou tvůj přítel může být tím rokem,
Ale život jde přesto dál, krok za krokem,
A tak za čas stane se jen minutou,
Ale přítel je vždy tou minutou, která řekne ti jak dál…
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Boby Troy', 14.06.2006 10:38.
| Názory čtenářů |
19.06.2006 13:25
 Flanďák
|
pár klišé, pár nádhernejch obratů...
tipuju, abych doporučil dílo ostatním, stojí za to...
o-) kikloptip |
01.03.2007 10:52
engelmar
|
Je to určitě prožité, taky se mi to stává, lidé odcházejí a zůstane po nich prázdnota, ta prázdnota je třeba zaplnit novými lidmi, i když je to někdy velmi těžké, až nemožné. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|