Byla jednou jedna dívka,
Sama, uprostřed všeho a ničeho,
Měla se ráda a neměla,
Uprostřed všeho a ničeho.
Byla jednou jedna dívka,
Seděla a sledovala, jak příroda mění svůj ráz,
Byla osamělá a přesto nebyla,
Kdo všiml si všech jejích vnitřních krás?
Byla jednou jedna dívka,
Hleděla na život, jak ubíhá,
Klíč od srdce měla, ale komu patří… Věděla?
Ještě dnes na tom místě někdy sedává.