Chladný večer

a já na obrubníku sedím

přímo nad kanálem,

co voní domovem.

Povídám si s pánem,

ale neposlouchá mě

ten zmetek.

A tak čmuchám jedovatý výpary

čerstvýho vzduchu.

Cíga mi už došly

před necelou minutou,

když jsem típnul vajgla.

Pan Měsíc na mě civí

jako bych byl šutrem

ta týhle planetě

v ulici slavnýho spisovatele.

Neni čas – umyl bych si hlavu,

ale už nemůžu.

A ráno mi to bude slušet

jak psovi

po koupeli

…