| Dílo #35045 |
|---|
| Autor: | lakrov |
| Datum publikace: | 07.01.2007 19:56 |
| Počet návštěv: | 2722 |
| Počet názorů: | 22 |
| Hodnocení: | 6 2 2 1 |
| Prolog |
|---|
"K tomu, aby člověk měl rád ostatní lidi a respektoval je, musí mít rád sám sebe."
Dcera měla na tohle nepochopitelné téma napsat úvahu. Tak to padlo na mě. Když t
o po sobě čtu, připomíná to únik od tématu. A úvaha to taky není. Spíš bajka. Kdo chce, ať posoudí. Kdo umí, ať poradí. Ostatní nechť hodí rajčetem. Ach, ty školy. |
|
| Čokoláda |
Jsem docela potvora. Už odmalička. V zimě ve školce jsem tomu blonďákovi, který se mi tak líbil, schovala autíčko, co si přinesl z domova. Za skříň. Za tu velkou. Hledal ho, vyptával se kluků a pak trochu brečel. Taky jsem byla trochu smutná. Možná proto, že se mi ubrečený už tolik nelíbil. Říkala jsem si, že jsem hloupá. Ale není hloupý spíš on? Proč se nezeptal mě?
Kamarádce, co si spolu hrajeme na písku u nás v parku, jsem sebrala kyblík. Ona mi ho předtím půjčovala, a ráda, ale mně se tolik líbil... Jenže kam ho schovat, když byl najednou jen můj? Zahrabala jsem ho v rohu pískoviště. Tak hluboko, že ho určitě nevyhrabe. A nevyhrabe ho ani nikdo jiný. Ani já ne, protože jsem zapomněla, ve kterém rohu to bylo. A to je dobře, protože si ho nezasloužím, když jsem taková. Byla jsem na sebe naštvaná. Ale víc na ni. Byl to přece její kyblík, tak si ho měla lépe hlídat. Druhý den si přinesla čtyři bábovičky. Jednu mi dala.
Ten kluk se mnou teď sedí v lavici a ještě pořád se mi docela líbí. Včera si přinesl kudlu. Dostal novou. Rybičku. Napřed jsem si jí jen půjčila, jak šel k tabuli. Ale když ji o přestávce hledal, neřekla jsem mu, že ji mám já. Pak mě napadlo, že je to jak kdybych mu ji ukradla. Tak jsem mu ji vrátila do tašky. Až na dno. Až pod ten papundekl. Doma jsem si za trest rozstřihala všechny obaly od čokolád, co jsem odmalička schovávala. A on mi druhý den přinesl další. I s čokoládou. Měl prý takovou radost, když doma vysypal tašku...
Není to všechno naopak? Dárek, místo aby mi někdo oplatil, co jsem kdy provedla jiným... Není to na mě všechno jen nastražené? Co po mně pořád všichni chtějí?
To už je všechno dávno. Autíčko se našlo, když školku vyklízeli před malováním. Kyblík zřejmě vyhrabali, když bagrovali základy pro ty nové domy, ale asi už byl dávno zrezlý. A tu kudlu jsem nedávno dostala od toho kluka zpátky. Jako dárek. Prý si tenkrát všiml, jak ji schovávám. Myslel, že to dělám schválně. Abychom ji mohli spolu po vyučování hledat. Jenže se styděl požádat mě o pomoc. Protože jsem se mu líbila. Tak mi tenkrát aspoň přinesl tu čokoládu. A já ji snědla celou sama. A to mě na mně štve zrovna teď.
Otevřela jsem kudlu a... vypadl z ní tenký přeložený papírek. 'Ve čtvrtek v pět v Šestidomí'. Nepřijdu tam. Za trest. Nechci s ním mluvit. Nikdy se mi nelíbil. A nemám ho ráda. A nevím proč, když na mě vlastně vždycky byl - a pořád je - docela hodný. Snad proto, že už nemá ty blonďaté vlasy. Nebo jsem vůbec nic nepochopila?
|
|
| Názory čtenářů |
04.06.2009 23:07
 marsé
|
"Miluj bližního svého jako sám sebe!"...přikázání lásky :-)
Tak jo ;-)
Hořkou, říkáš? :-)) |
05.06.2009 05:49
lakrov
|
Pro marsé:
Taky mám hořkou radši. |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|