Mysl v bouři

Jsem motýlem, andělem, vzpomínkou ve větru.

Poletuji sem tam, ať jsem co jsem nenacházím odpočinku.

Seděl jsem na květině nádherné až to hřálo u srdce.

Proč tu krásu mi svým svitem zahubilo slunce?

Letěl jsem poznat oblohu a hvězdy.

Ale našel jsem jen nekonečné cesty.

Mé dny plynou a já cítím jak stárnu.

Každý den vidím alespoň jednu osudovou křivdu.

Mé přítelkyně květiny s kterými rozmlouval jsem vadnou.

A já ty nové nechci poznat jen pro bolest z jejich možné ztráty.

Ztratím křídla.

Zřeknu se vlády.

Odvolám plány.

Zavřu oči a půjdu s vámi.

Nezůstanu tu sám.

Přidám se k vám.

Květinky mé.

Přítelkyně ztracené.

Pak už snad neztratím vás zas.

Budu s vámi trávit svůj poslední čas.

U krásy ztracené.

V duších pohřbené.

V zemi s vámi.

V krajích věčné slávy.