zas taková hrůza to snad nebude.

"Kdy uslyším vaše ne, ctihodná paní?" Ptal se postarší rytíř, ještě když sundával své železné rukavice.
"Snad až ze svých vlasů copy spletu." odpověděla mu s úsměvem stařena a podala rytíři ruku k políbení.
"Proč dáváte se tedy každý týden stříhat?" Odvětil rytíř a nabízenou ruku lehce políbil.
"Nechci vám ublížit, ctihodný pane."
"Já bojoval i s drakem, jenž zove se Alkohol, i nad bosorkou z perníkové chalupy boj o přítele vyhrávám. Již mnoho šrámů odnes jsem si z bitev těchto, snad tedy nechcete mi tvrdit, že by křehká dívka jako vy, byla schopna zasadit mi bolestivou ránu."
Stařena ukázala na ohromný záhon růží, který by se s trochou dobré vůle i lánem nazvat dal, a zeptala se: "Proč tedy každý den, když slunce teprv vstává, nosíte mi sazenice rudých růží?"
Rytíř se na chvíli odmlčel a přehlédl celý lán, kde na jednom konci z planých růží již dávno vyrostly keře, zatímco jen malý kousek od něj se drobné sazeničky teprve začínaly drát na světlo světa.
Po chvíli odvětil: "Jen kvůli své otázce, nic víc v tom nehledejte, vždyť jsem jen bludný rytíř zatímco vy dcera šlechtice."
"A zeptáte se znova?"
"Nač dalších otázek, když není špatné odpovědi?" Odvětil rytíř, navlékaje si opět své rytířské rukavice a chystajíce svého koně k odjezdu.
"Takže zítra?" Pokynula stařena rytíři šátkem na rozloučenou.
"Ano má paní, zítra. Snad alespoň jednou se ještě přibelhám."

nakonec se navzali a neměli spolu děti. Šlechtický rod vymřel a po bludném rytíři štěkli dva tři psi, se kterými si rozumněl. Na pohřeb mu přišel jeho přítel, kterého zachránil před zlou Perníkovou babou a tajemná šlechtična v černém.