Byl žil jeden čtvereček a ten se seznámil s trojúhelníčkem. Trojúhelníček sliboval čtverečkovi hory doly, když se k němu nastěhuje a bude s ním žít. Zpočátku byl trojúhelníček čtverečkem okouzlený a nemohl se ho nabažit. Po čase ale upadl opět do své rutiny a čtverečka si nevšímal. Vždyť tam jsou spolu, co víc si ke štěstí přát. Jenže čtvereček měl o jeden úhel víc a tak mu nestačilo, že tam jsou spolu a přitom každý sám. Rád se tulil, trojúhelníčka to však nebavilo. Radši by si sedl k internetu a četl a četl nebo se schoval aspoň ve vaně plné teplé vody s bublinkami a zase jen četl a četl nebo poslouchal muziku, které čtvereček vůbec nerozuměl a ještě k tomu ty divné zvuky ubližovaly jeho uším. Naštěstí byl trojúhelníček soucitný a pouštěl si ji jen do sluchátek, i když se mu stýskalo, že si ji nemohl pustit na plné pecky do reproduktorů jako za starých časů, aby správně duněla celým bytem. Čtvereček často vzdychal, jak je opuštěný. Trojúhelníček se jen smál, jak je čtvereček hloupý, že ho má rád a aby si čtverečka usmířil, šel se k němu na chvilku přitulit, jenže než si to čtvereček začal pořádně užívat, trojúhelníček mu zase utekl, že se musí jít napít a pak se k čtverečkovi zapomněl vrátit a tak to šlo pořád dokola. |