Sedíme spolu
odděleni
závěsem z igelitu
před námi v sklenkách
dávno není
už ani kapka citu
v cukřence nezbyla
špetka něhy
je konec turnusu
vyzáblá ručička
loňské sněhy
seškrábe z ubrusu
slípka tvé zlosti
zobe z hrsti
hořká a tvrdá zrna
lítost se rozplizla
po místnosti
jak olejová skvrna
venku se stmívá
přestává pršet
i déšť je zesláblý
poslední kapka
dopadla hluše
na duté zábradlí
dofoukal vítr
nic není slyšet
sepjaly prsty květy
nad stolem anděl
prochází tiše
skrz kroužky
z cigarety
pěkně