Spíš a netušíš, že odcházím… v posteli se tulíš sama k sobě a já… -ne, nezdrhám, to jenom občas sedlám Pegase, abych se nad ránem vrátil zas k Tobě… Spíš a netušíš, že ve tvé budoucí pozůstalosti nelámu si hlavu s listovním tajemstvím o těch dopisech už dávno vím… -všichni děláme chyby Ty obálky pálí mě v dlaních a až najdu toho floutka, co je psal… -ne za ta žhavá vyznání, ale za nesplněné sliby bych mu nejraději facku dal… Spíš a netušíš, že v čase půlnočního nebe ve vlastních starých dopisech hledám zapomenutá slůvka a sám sebe… „…takový ty slova, jako čmeláčci, huňatý a milý s kapkou medu….“ Vím, že pořád miluješ toho stárnoucího floutka… I já miluji Tebe. |